Amalukart

O mě

Jsem Lucie, Amazonka z malé chaloupky, kterou jsme s manželem vlastnoručně od základu až po střechu zrekonstruovali. Naše chaloupka stojí v malebné vesničce na rozhraní dvou národních parků – Javořická vrchovina a Česká Kanada. Věřte, že ani lišky tu nedávají dobrou noc.  Zde, na tomto krásném místě, vznikají všechny moje nápady a nádherné díla, které Vám s pomocí tohoto webu představuji. Můžete si zde zakoupit již hotový lapač, nebo objednat jakýkoliv jiný motiv dle Vašeho přání v jakémkoliv barevném provedení.

Jmenuji se Lucie a jsem tvořivá duše, tělem i duší. Tvořím snad odjakživa, žádná technika tvoření mi není cizí. Tvoření mi koluje v žilách – malovala jsem snad po všem co se dalo  (papír, porcelán, dřevo, zdi dětských pokojíků,…), vypalovala jsem do dřeva, vyřezávala jsem do dřeva, paličkovala, vyšívala, pletla, háčkovala, šila (oblečení, hračky, brože), modelovala z fimo hmoty, brousila do skla, … A spoustu dalšího. Jsem takový brouk pytlík (práce všeho druhu) všechny výtvarné techniky světa chci vyzkoušet a umět. A to nejlépe hned. A počítám, že se ke všemu vrátím a začnu spoustu dalších.
Nicméně teď jsem se absolutně našla v téměř zapomenutých ručních technikách (ručně šitá krajka, richelie a tenerife), které spojuji, a přepracováván v moderní nadčasové kousky. Vytvářím z těchto technik lapače snů s ochránci v podobě zvířecích čí jiných motivech, které vám tu nabízím. A s těmito technikami mám i další nápady, ale o tom až časem.

Jak jsem se k těmto téměř zapomenutých technikám dostala? V podstatě náhodou.
Po základní škole jsem byla hodně nevybouřená a neklidná a vůbec jsem nevěděla kam dál na školu. Jediné, co jsem věděla bylo, že chci do Brna a aby škola byla zaměřena na jakémkoliv tvoření či kreslení a byl to obor s maturitou. Náhoda tomu chtěla, že jsem se dozvěděla o mé budoucí střední škole (mimochodem tato škola už v dnešní době neexistuje, protože stát nechtěl podporovat školu která vyučuje již zastaralé a nepoužívané ruční textilní techniky) a to byla textilní výtvarná škola. Samozřejmě, že jsem se chtěla dostat na obor modelář a návrhář oděvů. Byl to nejprestižnější obor na škole, ale tento nápad mělo samozřejmě každý. Takže jsem se nedostala, ale za pár dní přišel telegram, že jsem byla vybrána (díky talentovým zkouškám), abych přece jen k nim do školy nastoupila, ale na jiný obor. No a ten obor byl textilní výtvarník – krajkářská a vyšívačská tvorba. No dost mě tento obor rozesmál „vždyť to už nikde, nikdo nedělá“, ale bylo to na škole, kam jsem se původně hlásila a splňovalo to všechny mé podmínky, tak proč ne. Vlastně mi bylo dost jedno, co studuji.
A tak se stalo, že jsem se postupem 4 let naučila vše o vyšívání, krajce a všem co kolem toho je. Vlastně mě škola i techniky hodně bavili. Nikdy jsem si ovšem nedokázala představit, že bych našla uplatnění na trhu práce, nebo že bych se tím dokonce mohla živit.

A tak po škole začalo mé pátrání po jakémkoliv zaměstnání, co by mě bavilo. No, vyzkoušela jsem jich opravdu mnoho a žádné zaměstnání nemělo s vystudovanou školou nic společného.

Takže jsem 15 let střídala různé druhy zaměstnání. Vždy my něco chybělo a zaměstnání mě po nějaké dobé přestalo růstově a rozvojově stačit.
Celou dobu jsem chtěla něco víc, co mi zaměstnavatel v žádné práci nedokázal nabídnout.
Až poslední roky jsem si uvědomila, že vše mám ve vlastních rukou a musím začít tvořit místo vytvořené jen pro mě a můj talent.

Od roku 2021 jsem tedy vše vzala pevně do svých rukou a začala podnikat. Dlouho před tím jsem přemýšlela v čem začít podnikat a otázka se postupně sama vyřešila. Měla jsem vystudovanou zajímavou školu, která mé bavila a najednou nápady přicházely sami a začala jsem oživovat téměř nepoužívané ruční techniky o kterých jsem se hodně naučila ve škole. Plus jsem je dala dohromady a ještě něco přidala vlastního a pozměnila do nadčasového vzhledu a ta-dá, nevšední lapače snů jsou tu.

Nicméně jsou to nesmírně složité ruční techniky – ručně šitá krajka, Tenerife a richelie,… Tyto techniky jsou neskutečně náročná na čas, techniku, zručnost a trpělivost. A proto jsou to spíše malá umělecká dílka s přidanou hodnotou strážce pro ochranu noci a snů. A přitom je to nádherná dekorace na celý život.

Takže konečně jsem objevila ten smysl práce, který mě všude v zaměstnání chyběl.
Jsem podnikatelka, umělkyně, výtvarník. Prostě tvořivá duše a kdykoliv se můžu posunout o jinou techniku vedle a začít dělat další produkty plné lásky a vděčnosti. Teď momentálně vyrábím luxusní kousky zvířecích lapačů snů. Každým dnem posouvám svoji dovednost a zručnost kupředu, realizuji nové a nové nápady.

Můžete se těšit na další nápady. Myslím, že jen u lapačů nezůstanu. Už se rodí další nápady.