Věčný student

Před čtvrt rokem ke mě přišla fotografie..přišla potichu, přišla zákeřně, a jako všechny moje koníčky, přišla aniž by věděla, jestli se zdrží. Naštěstí se zdržela. Bez ní teď nevytáhnu paty z domu, za což se mi odměňuje neopakovatelným pohledem na svět a na chvilkové příležitosti. Jeden okamžik jde zachytit jenom jednou a já se snažím aspoň občas ten okamžik zachytit co nejzájímavěji. Snad se někomu bude můj pohled na svět líbit.

První foťák sem měl jenom tak, abych si vyfotil kamarády jak sfoukávají svíčky na dortu, jak se opalujeme u vody nebo jak ležíme polomrtví v hospodě. Pak jsem začal brouzdat po internetu najednou jsem na celý proces focení měl úplně nový názor..a chtěl sem to zkusit. Jak to dopadá, vidíte tady. Pořád fotím kamarády jak foukají svíčky, opalujou se u vody nebo o sobě neví, ale občas se mi povede vyfotit něco, na co sem sám pyšný..a to se mi, prosím, moc často nestává...