Ateliér Eva

Jmenuju se Eva.

Od dětství jsem viděla maminku plést a šít, babičku háčkovat nebo síťovat.

Když jsme ve třetí třídě kreslili zahradní náčiní a já namalovala hrudoděs, paní učitelka kroutila hlavou a rodiče museli do školy. Až tam se vysvětlilo, že toto náčiní naše rodina skutečně vlastní, a vynalezl i vyrobil ho můj tatínek sám.

Nikdo se nemůže divit, že výše uvedené skutečnosti se na mně podepsaly. Ve svých třinácti jsem k hrůze rodičů začala místo na panenky šít na sebe. Dnes jsem už naštěstí „velká holka“, nikdo mne neokřikuje a skoro nikdo se za mě nestydí. Potřeba tvořit rukama mi zůstala.  Postupně jsem vyzkoušela nejrůznější techniky. Aktuálně mě nejvíc těší mozaika. A tak doufám, že potěší

i někoho dalšího…

Krásný den!