LASOUL

O LASOUL

Proč jsem založila LASOUL, sportovní oblečení pro ženy a dívky, které vyznávají aktivní životní styl?

To je tak, když jezdíte na kole po výletech a nemáte nic pořádného na sebe. V cyklistickém dresu se necítíte dobře a v bikerském triku si zase přijdete jako kluk. Chcete mít na sobě něco, v čem neztratíte svou ženskost, bude to pohodlné a zcela funkční. Nenašla jsem nic, co by mi sedlo, tak jsem se rozhodla to ušít a založit LASOUL!

Značku sportovního oblečení pro všechny pozitivní holky, co mají radost z pohybu, protože jim jednoduše vykouzlí úsměv na rtech. A když se ten úsměv vykouzlí už v momentu, kdy se obléknou, je to super!

Značku sportovního oblečení pro sebevědomé a stylové holky, které se nebojí jít proti proudu, pro které je sport nedílnou součástí života a život milují.

Značku sportovního oblečení, která není sobecká a podporuje projekt Život v kufříku Nadačního fondu LA VIDA LOCA. Protože zachránit životní příběhy dětem, které vyrůstají mimo své biologické rodiny, má jednoduše smysl.

Kolekce navrhuji sama a šít mi je pomáhá šicí dílna. Střih jsem vyladila tak, aby padnul a lichotil téměř každé postavě. Funkční trička mají v bederní části kapsu, do které se vejdou všechny nezbytnosti a jsou ze 100% polyesteru. Ten skvěle odvádí pot, je prodyšný a rychle schne.

Kdo jsem já? Martina. Svůj volný čas trávím nejraději aktivně a z velké části na kole. Co vám taky jiného zbývá, než sednout na kolo, když máte doma profesionálního bikera. Našla jsem si ke kolu cestu postupně a dnes už si nedovedu představit, že vyrazíme na dovolenou po Čechách bez něj. Jezdím pro radost, trasy vybírám tak, abychom něco zažili a viděli, rekordy nelámeme.

Cestování obecně je má velká vášeň. Ožívám při každém balení batohu, kufru a upadám do deprese při vybalování. Mé cestovatelské srdce jsem nechala díky jednomu neopakovatelnému měsíci strávenému na Havaji, v Pacifiku a můj sen je procestovat ho celý. Pěkně od Honolulu až po Auckland. Třeba se mi to někdy podaří. A když ne, nevadí, snít mě baví.

Sním o tom, že dcera zdědila mé nadšení pro cesty, a jdu tomu naproti už od jejího narození. V půli roce se s námi vypravila na jih Francie na Azurové pobřeží a od té doby není půlrok, co by neseděla v letadle.

Létání mě osobně ubíjí a trvalo mi roky, než jsem se zbavila strachu z něho. Vzala jsem ho ale na milost, protože díky němu jsem bohatší o zážitky z různých částí světa. Jako nadšeně poznávám cizí země, stejně nadšeně cestuju po České republice.