| Hodnocení: | nehodnocen |
| Aktivita: | - |
| Registrace: | 25.1.2021 |
| Město: | Brno |
| Stát: | ČR |
O MANDALÁCH aneb PRÁCE S CHYBOU
Většina mých mandal obsahuje ve středu květ plumerie, který považuji za nejkrásnější květinu na světě. Má pět okvětních lístků, které v mém pojetí symbolizují jedno životní období – narození, dospívání (vývoj), dospělost, stárnutí a smrt. Maluji je bez předlohy (jen za pomoci dvou pomocných kruhů) několik hodin (6-8), obsahují mnoho vrstev, barev (fixy, pastelky, gelové propisky, barvy, pera) a všechny byly tvořeny tak, aby v konečném výsledku přinášely pozitivitu a harmonii. Proč práce s chybou? Ať už ve škole, v zaměstnání nebo v osobním životě. To, že je chyba špatná, jsme se naučili. Naše přirozené nastavení je zkoušet a jít si za svým, dokud se nám činnost nepodaří, či od ní svévolně neupustíme. Jako příklad za všechny uvádím to, jak jsme se učili chodit. Spadli jsme tolikrát a nikdo nám neříkal, že jsme „debilní“ nebo vadní a že se nikdy nenaučíme chodit. Vždy nás každý podporoval. Nevím, kam se podpora během našeho dospívání vytratila, proč jí je tak málo a proč se málo chválíme a hlavně – proč se bojíme dělat chyby během procesu učení? Ve výsledku jsou ale chyby nepodstatné, protože v rámci celku je to jedno. Jako celek totiž působí „dokonale“ a celistvě. A to také učí mandaly (minimálně ty moje). A také život. Je jedno, kolik chyb uděláme, my jsme krásní a náš život také. A pokud není? Nevadí. Začněte dělat něco jiného, nebojte se dělat chyby. Začněte postupně. Nebojte se. Hlavně žijte a dělejte to, co Vás baví. Klidně jen pro sebe, klidně jen do šuplíku nebo pro své známé. Ne nadarmo se říká, že vytrvalost je všechno.
Vypůjčím si a pozměním slova z filmu „Božská Florence“ v hlavní roli s Meryl Streep: Je mi jedno, že o mně lidi budou říkat, že neumím dost dobře malovat. Nikdo ale nemůže říct, že jsem ve svém životě nemalovala a že mě to nebavilo.
Maluji moc ráda, miluji barvy a baví mě kreslit tak, aby „můj styl“ nikdo jiný jen tak nesvedl zopakovat.
Jak to všechno začalo? Malovala jsem už od dětství, ale mé snahy o „kariéru“ v této oblasti skončily někdy kolem mých sedmnácti let, protože jsem nastoupila do kurzu malování, kde jsem zjistila, že jsem hodně pozadu a viděla jsem, že mé malování za moc nestojí a nejsem výjimečně nadaná. Tehdy jsem nevěděla nic o růstovém nastavení mysli. Člověk buď měl talent nebo ne. Poté přišla doba malířského temna (mé pastelky jistě plakaly).
Ke kreslení jsem se vrátila až v roce 2019, kdy mi má blízká kamarádka Nikča (zdravím do Liberce!) ukázala svou nádhernou a velmi precizně provedenou mandalu. Věděla jsem, že nikdy v životě nebudu schopna něčeho tak dokonale symetrického. Vždyť přece neustřihnu rovně ani papír! Ale moc jsem si přála umět malovat mandaly. A bylo mi jedno jak. Mé začátečnické počiny nebyly bůhví jaké, ale vytrvala jsem a jeden čas jsem kreslila téměř denně. K obyčejným jednobarevným linkám přibyly další vícebarevné linky a k nim výplně, vrstvy a na ně navazovaly další a další vrstvy a stínování. Všechny mandaly jsem tehdy rozdávala. Bylo to mé malé duchovní učení o tom, že jsou věci pomíjivé, ale bylo mi líto je přímo ničit. S některými mandalami se mi loučilo snadno, s jinými jen velmi těžce. Přece jen nejsem buddhistický mnich, který mandalu spolu se svými „bratry“ mnichy vysype barevnými písky a poté své veledílo smete koštětem, promne si ruce a řekne: „Tak se jde na rýži!“
Pak si mých malířských počinů všimla majitelka kočičí kavárny Kristýna a objednala si 20 mandal. A já kývla. Přede mnou stála výzva! Bylo pro mě náročné téměř rok nerozdávat svá díla zadarmo. Také pro mě nebylo lehké si stanovit odpovídající cenu za práci, a proto jsem se rozhodla s Vámi uzavřít kompromis, protože jsou velmi pracné. Pokud budete souhlasit s tím, že si z mandal budu moct v budoucnu cokoli dalšího vyrobit (mám je oskenované), cena za originál bude kolem 300-800/kus (dle pracnosti).
Možná si říkáte, jak je možné, že jsem dospěla ke „zrychlení“ z 0 na 849 až 3000,- Kč? Věc se má tak, že se studiem psychologie se pojí nutnost pětiletého terapeutického výcviku, což není levná záležitost. Studium směru, který jsem si vybrala já, vyjde na téměř půl milionu korun za pět let. Veškerý výtěžek z této výstavy půjde tedy na má studia, která posléze zužitkuji ve službách ostatním lidem. Mým životním cílem totiž je, aby bylo ze světa o něco (byť jen o málo) příjemnější místo na žití.