Nanebevzetí Elijášovo

Ikona 32x26 cm, vaječná tempera na dřevě, zlaceno plátkovým zlatem 22 kar.

I stalo se, když Hospodin chtěl vzít Elijáše ve vichru vzhůru do nebe, že Elijáš s Elíšou se ubírali z Gilgálu. Elijáš řekl Elíšovi: Zůstaň zde, protože mě Hospodin posílá do Bét-elu. Elíša mu odvětil: Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě. I sestoupili do Bét-elu. Proročtí žáci, kteří byli v Bét-elu, vyšli k Elíšovi a otázali se ho: Víš, že Hospodin dnes vezme tvého pána od tebe vzhůru? Odvětil: Vím to také. Mlčte! A Elijáš mu řekl: Elíšo, zůstaň zde, protože Hospodin mě posílá do Jericha. Odvětil: Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě. I přišli do Jericha. Proročtí žáci, kteří byli v Jerichu, přistoupili k Elíšovi a řekli mu: Víš, že Hospodin dnes vezme tvého pána od tebe vzhůru? Odvětil: Vím to také. Mlčte! Tu mu řekl Elijáš: Zůstaň zde, protože Hospodin mě posílá k Jordánu. Odvětil: Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě. I šli oba spolu.
Padesát mužů z prorockých žáků šlo za nimi a postavilo se naproti nim vpovzdálí, a oni oba stáli u Jordánu. Elijáš vzal svůj plášť, svinul jej, udeřil do vody a ta se rozestoupila, takže oba přešli po suchu. A stalo se, jak přešli, že Elijáš řekl Elíšovi: Požádej, co mám pro tebe udělat, dříve než budu od tebe vzat. Elíša řekl: Ať je na mně dvojnásobný díl tvého ducha! Elijáš mu řekl: Těžkou věc si žádáš. Jestliže mě uvidíš, až budu od tebe brán, stane se ti tak. Jestliže ne, nestane se. Pak šli dál a rozmlouvali. A hle, ohnivý vůz s ohnivými koni je od sebe odloučil a Elijáš vystupoval ve vichru do nebe. 
Elíša to viděl a vykřikl: Můj otče! Můj otče! Vozbo a jízdo Izraele! A pak už ho neviděl. I uchopil své roucho a roztrhl je na dva kusy. Pak zdvihl Elijášův plášť, který z něho spadl, vrátil se a postavil se na břehu Jordánu.   (Druhá královská 2,1-14 )

Ikona však kromě svého hlavního námětu připomíná i další události Elijášova života, skrze něž prorokův vztah s Bohem zrál a které jsou v něm v tomto okamžiku obsažené a přítomné, podobně jako je rašení a kvetení obsažené ve zralých plodech stromů.  

 HAVRAN S CHLEBEM: I stalo se k němu slovo Hospodinovo: Jdi odtud a obrať se na východ a skryj se u potoka Kerítu proti Jordánu. Z potoka budeš pít a přikázal jsem havranům, aby tě tam opatřovali potravou. Šel tedy a učinil, jak řekl Hospodin. Usadil se u potoka Kerítu proti Jordánu. A havrani mu přinášeli chléb i maso ráno a chléb i maso večer a z potoka pil (První královská 17,2-6)

DŽBÁN:Tento detail nám může připomenout více příběhů. Může to být nádoba na olej vdovy ze Sarepty, k níž byl Elijáš poslán. Měla Elijáše živit v době sucha, poté, co potok, u něhož žil, vyschl. Na její námitku, že prakticky není z čeho, Elijáš řekl: Neboj se. Jdi a udělej, co jsi řekla. Jen mi z toho nejdřív připrav malý podpopelný chléb a přines mi jej. Potom připravíš jídlo pro sebe a svého syna, neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Mouka ve džbánu neubude a olej v láhvi nedojde až do dne, kdy dá Hospodin zemi déšť. Šla a udělala, jak Elijáš řekl, a měla co jíst po mnoho dní ona i on i její dům. Mouka ve džbánu neubývala a olej v láhvi nedocházel podle slova Hospodinova, které ohlásil skrze Elijáše. (První královská 17,13-16) Může to však být i láhev vody, kterou spolu s podpopelným chlebem po probuzení andělem našel u hlavy, když prchal před rozzuřenou Jezábelou po zápase na Karmelu a v poušti usnul pod trnitým keřem. Vstal, pojedl, napil se a šel v síle onoho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorébu. (První královská 19,8)  

 JESKYNĚ: Plynule navazuje na posledně zmíněný verš: Tam vešel do jeskyně a v ní přenocoval. (První královská 19,9) Před touto jeskyní se Eliášovi zjevuje Hospodin jako hlas tichý jemný, šum jemného vánku.