Tohle křeslo z poloviny minulého století jsem renovovala jako svatební dar pro kamarádku Moniku. Monika má ráda všechno do zrzava. Asi proto, že sama má od přírody vlasy jako veverka. Bylo jí jedno, jaké křeslo jí opravím, jasná volba pro ni byla tahle potahová látka, kterou opatruju už dlouho, je z pozústalosti po úžasném čalouníkovi.
Křeslo pochází z ředitelny továrny v západních Čechách. Bylo pevné, opakovaně přelakované, a několika vrstvami potahové látky připomínalo cibuli. Kostru jsem zbrousila jen lehce, abych odstranila šrámy a ťukance. Pak jsem ji namořila o odstín světlejším mořidlem, aby byla zachována jemná patina. Nakonec přišel ke slovu interiérový polyuretanový lak.
Ze sedáku jsem použila pouze pružinové jádro, které jsem opatřila novým čalouněním z gumožíní, ovčího rouna a čalounické vaty. Základ opěráku tvoří původní, vyprané , na míru tvarované gumožíně, čalouněné ovčím rounem a čalounickou vatou. Potah tvoří nezničitelná směsová čalounická látka v odstínu skořice. Rozměry křesla jsou V75 x Š66 x H78 cm.
Monika tři dny před obřadem sňatek zrušila, do společného nového bytu se nestěhovala, a křeslo mi tu zůstalo. Můžete se na ně přijít nezávazně podívat. Pokud je zakoupíte, mohu vám je poslat na vaše náklady Toptransem. Bude pořádně zabalené do kartonu, bublinkové a smršťovací fólie.