Kristus

"Většina z nás se doslova bojí Ničeho. Mnohem raději by přijali špatný  nečestný systém, než opustili přístav svého vnímání reality. Raději by spokojeně přežívali ve zkostnatělé hierarchii, než si libovali v mnohoznačnosti svobody. Svoboda vyžaduje vnitřní, nikoli vnější autoritu. Bere nám bavlnku, v níž si žijeme a vrhá do nejistoty nekonečných možností, práz-dno-ty která by mohla být překonána jen tou nejbožštější interpretací kreativity, totiž blízkosti mysli, srdce a duše, která doslova vytváří něco z ničeho, cítí květ uvnitř, vytrvá a v utrpení jej vypustí do éteru. Ti, kteří vedou pohodlnou existenci stěží udělají krok ke změně. Pouze ti, které stávající systém hluboce zradil jsou nachystáni na něco nového. Ve vnímání kosmu jako propojeného, neustále se vyvíjejícího inteligentního systému vzpomínek, významů vypadá utrpení spíše jako poslání. Jak poznamenal Lao C´: Opravdové bohatství vyrůstá z neštěstí." Pravé poslání přichází prostřednictvím chudoby, ztráty někoho blízkého, vážné nemoci, deprese, dlouhodobé nespokojenosti nebo čistě psychického pocitu, že cosi není v pořádku. Buddha se narodil do moci a bohatství, ovšem jeho hledání se započalo z nepojmenovatelného pocitu nepohody, který nedokázal ignorovat, pocitu, že jeho snadná existence nemá hloubku a význam. Nechť již důvod ke změně pramení z fyzické, duševní nebo duchovní úzkosti, hledající usilují o to, aby se zbavili utrpení a pohledu na okolí, který je s ní spojen. Otevírají své nitro, mysl a duši nepředstavitelným možnostem nových pohledů. Ti kteří obklopují toho, jenž prochází takovou transformací se neubrání, aby nebyli buďto inspirováni, nebo frustrováni, neboť tento proces přitahuje mocné léčivé síly. "Požehnaní jsou ti, kteří hladoví a žízní, neboť budou nasyceni" říká ten, kdo odolal všemožným pozemským lákadlům, aby naplnil svůj osud." Podle "Živoucí kosmické paměti" jeho slova stále znějí kosmem i když pro postkonkvistální mysl je obtížné rezonovat s moudrostí, kterou ukrývají.
Někteří vědci přinášejí mocné argumenty pro představu, že "velká historická náboženská postava zvaná Kristus a další významné postavy před ním byli naprostými vzory toho, co dnešní věda nazývá teorií žijících systémů. Pomocí logiky systematických paměťových procesorů nalézáme vědeckou podporu pro kontroverzní hypotézu, že nemusí být jen věčný a živý, ale může se vyvíjet jako "živý energetický systém." Dlouhodobé zvyky v lidském morfogenerickém poli někdy vyžadují nadpřirozeně charismatickou postavu, která by přerušila začarovaný kruh zvyku a přinesla nové způsoby uvažování a chování. Špatnost, odtažitost, ovládání ostatních je zvyk, k němuž cítíme nutkání, jemuž je těžké odolat, třebaže mnoho osvícených bylo vzorem efektivnějšímu způsobu jak existovat. Když se ovšem někdy dostaneme do fáze, kde slova Krista, Buddhy a Lao C´dávají smysl, redukcionistická perspektiva začíná ztrácet sílu a lvu nezbývá nic jiného, než konečně ulehnout vedle beránka." L. Kohanov, Tao koně

"Plno bojovníků za práva zvířat, ochranu přírody a terapeutů provozujících léčbu pomocí koní opovrhovali křesťanstvím, odvolávali se na to, že tohle náboženství má zásadní vliv na vnímání přírody jen jako určitého druhu zboží, tedy na vnímání tak typické příslušníkům dnešní doby. K mému velkému překvapení však Předci koní vykazovali silnou náklonost k původnímu poselství Krista. On byl tím, který podporoval kočovný, nepredátorský přístup v nejdrsnějším období dějin. Narodil se ve stáji a byl položen do jestlí. Nabádal lid, aby opustil svůj majetek, putoval zemí a ponechal Boha, aby se prostřednictvím přírody postaral o uspokojení jeho potřeb. Měl odpor násilí, i když šlo o obranu sebe. Konečně také jeho způsob vlivu nepřicházel nadvládou a dokonce ani intelektuálním přesvědčováním, ale prostřednictvím souznění, formou přímého osobního nadšení tak velkého, že jeho gesta hluboce otřásla základem řeckořímské civilizace. Dokázal vyvolat obrat ve vzrůstající vlně násilí během nedlouhých let své pozemské existence, z nichž jen hrstku zasvětil "přednáškovému turné". I kdyby křesťanství dokázalo jen to, že byly zakázány štvanice a zápasy gladiátorů, byl by to obdivuhodný skutek. V době, kdy řekové spojovali logiku s dobýváním a římané jako dravci bojovali o moc, přišel někdo kázat o lásce, obětování a srdečné komunikaci. Většina jeho poselství byla předávána prostřednictvím podobenství a alegorií, tedy komunikačních forem vycházejících přímo z neverbální zkušenosti. V mnoha ohledech mohou být prvky jeho poselství a odkaz interpretovány jako sbírka ženských ctností, prosazujících se v extrémně prdátorské, silně maskulinní řeckořímské kultuře. Jenže žádnou ženu by nikdo v takových podmínkách nevyslyšel. "V těchto temných dobách potřebujeme poznat a čerpat novou ženskou energii, která je mírná a pečujícící, nikoli řídící a vyvolávající strach, sílu která je divoce extatická, zázoveň rázná a dostatečně houževnatá, aby nás provedla Temnou nocí. Musíme být tak uvědomělí, odvážní a trpěliví, abychom sestoupili až do hloubi duše a tam počkali na zjevení a přijali ho." L. Leonard
Vyměnit příběhy o vlastnění země a podrobování jiných potřebujeme vytvořit nové mýty, laskavé a láskyplné, podle kterých lze žít s úctou k přírodě. Potřebujeme se znovu naučit nebeským melodiím země a následovat její rytmy." L. Kohanov, Tao koně