Ticho je pro mě místem, kde všechno začíná. V Tichu se otevírá prostor pro dialog – tichý, neviditelný, a přesto nesmírně skutečný. V barvách a tvarech hledám stopu tohoto rozhovoru, který není o slovech, ale o naslouchání. Každý obraz je pak jako ozvěna, křehká reakce na Světlo, které přichází.
Malování se pro mě stává cestou hledání odpovědí, a zároveň přijetím toho, že mnohé zůstává skryto. Odpovědi přicházejí nečekaně – v okamžiku vděčnosti, v úžasu nad zázrakem jednoduchosti, v setkání, jež se nedá naplánovat. Věřím, že právě v těchto chvílích se člověk dotýká hloubky, která jej přesahuje.
Každý z nás kráčí svou jedinečnou cestou. A přesto se někdy stane, že se naše kroky na chvíli setkají – v podobném pohledu, ve sdíleném Tichu, v nepatrném záblesku blízkosti. Tyto okamžiky jsou pro mě velkou inspirací: připomínají, že v hledání a naslouchání nejsme nikdy zcela sami.
Mé obrazy nejsou sdělením, ale pozvánkou. Možná mohou být místem zastavení, kde se člověk nadechne, otevře a vstoupí do vlastního tichého dialogu. A pokud v nich někdo zahlédne odlesk své cesty, pak se toto setkání naplňuje – tak, jak má.