Amélka a Hanka

Možná to nevíte, ale v noci kuchyň ožívá a vařečky, hrnečky i lžičky se chichotají, jak si vyprávějí své denní příběhy. Myslíte si, že ve vaší kuchyni žádné pečivo z okna neskáče a neutíká do světa, ovšem třeba jste si toho jen nevšimli. Co může vědět louskáček na ořechy o Popelce? Co si pamatují šípky o Růžence? Jak utrhli převelikou hrušku a kam doputovala neposlušná palačinka? Zaposlouchejte se do rozmarných pohádek, ve které si povídají skleničky a vařečky nebo sušené šípky a stará scvrklá brambora. Všechny se odehrávají v kuchyni nebo aspoň v její blízkosti. Neřekli byste, jak tajemné je to místo.

Jsme dvě maminky, co je baví dělat něco pro děti. Hanka ráda píše, myslím, že se s perem v ruce již narodila, a jestli ne, tak to jistě byla její první hračka. Úplně ji vidím, jak drží tužku a pokouší se dospělácké klikyháky vepsat do svých dětských řádků už jako batole. Představuji si ji, jak tiše sedí a naslouchá předčítání dobrodružných příběhů a pomalu se v její hlavě rodí příběh vlastní, pohádka, povídka či fejeton... To Amélka si písmenek moc nevšímala, ji zaujaly krabičky pastelek, kolečka vodovek, temperové tuby, obrázky nejrůznějších postaviček... Pokoušela se je kreslit. Hlavička, tělo, ruce, nohy. Trošku kulhaly... Nevadilo jí, že kniha nemá text. Zasněně koukala do loken sladkých princezen. 

Děti už nám z pohádek odrůstají, ale nám to nevadí, samy se do nich rády vracíme. Tak pojďte s námi... za Popelkou,... za oříškem... za vařečkou, lžičkou, mlýnkem.

Další porce potěšení najdete na Hančině druhém profilu - povídám.