BABL SVÍČKY

Ahoj, jmenuju se Kuba, jsem z Brna a od června roku 2022 nemluvím o ničem jiném. BABL svíčky.

Nikdo, kdo ke mně od té doby přišel na návštěvu, neměl nejmenší šanci uniknout mému svíčkovému nadšení (šílenství). Společné očichávání stovek esenciálních a vonných olejů, porovnávání barev a knotů, hodnocení a připomínkování návrhu mého loga… Směju se, když si představuju, jak se snažím nějak srozumitelně vysvětlit své myšlenkové pochody, které vedly k tomu, že jsem se já, vystudovaný právník, dostal k výrobě a konečně i k prodeji sojových vonných svíček. 

Smířit se s tím, že po rapidním zhoršení mého zdravotního stavu skončím na elektrickém vozíku, mi trvalo dlouhé měsíce. Tuším navíc, že bych lhal sám sobě, kdybych tvrdil, že se mi to nakonec povedlo stoprocentně. Kolikrát mi to nedává smysl ještě dnes, když si uvědomím, že ještě před pár lety jsem jezdil o víkendech po lese na kole nebo skotačivě kráčel přes trávu plnou krtinců, abych si zapinkal tenis o zeď. Bude to zkrátka asi doživotní výzva, podobná všem těm, s nimiž se musí vyrovnávat i každý z Vás.

Když jsem konečně po náročném hledání bytu, zajištění asistencí a získání zdrojů na pravidelnou rehabilitaci dospěl po období pandemie k pocitu stability a pevného zázemí, vyvstala otázka nová. Co teď? Jak zařídit, abych se cítil zase potřebný? Život kvůli vozíku přece nekončí! 

Dnešní společnost je bohužel ale ještě stále nastavena tak, že člověk se závažným handicapem, jako mám já, nenachází mnoho příležitostí ke svému uplatnění. Možnou práci v call centru jsem si jako brigádník vyzkoušel ještě během studia na vysoké škole (a mám z ní trauma dodnes), lepení obálek mi nedávalo vůbec žádný smysl. S ohledem na mé fyzické i psychické možnosti jsem se hrbolatou cestou pokusů a tisíce omylů dostal přes doma vyráběná hrudkovitá mýdla, vlastní značku imaginární kosmetiky a nešumících šumivých bomb právě až ke svíčkám.

Hlavní oporou na této cestě mi byl a ještě stále každé pondělí je můj dlouholetý kamarád Ondra (a když nemůže on, je tu pro mě vždycky nejochotnější duše celého světa - Martin). Ondrovou jedinou podmínkou bylo, že bude pouze mé ruce, ale že odmítá o čemkoliv rozhodovat. Tyto role si tedy vyměňujeme jen ve chvíli, kdy trvám na tom, aby mi půjčil horkovzdušnou pistoli, abych mohl rozpouštět někdy hrbolaté povrchy svíček, a on mi naopak z mojí pozice vrací šéfovskou přednášku o tom, jak nevhodnou tiskárnu jsem vybral.

A nyní je první fáze mého bablovského dobrodružství u konce. Nemám nejmenší tušení, zda bude má snaha úspěšná nebo jak dlouho bude pokračovat. Už teď ale vím, že to rozhodně stálo za to. Každá chvíle strávená s mými blízkými nad roztaveným voskem, všechny dlouhé letní debaty na podvečerních brněnských náměstích o plánech a snech, neustálé dotazy Kateřiny, kdy už bude moci přijít, aby mi pomohla balit objednávky, každá příležitost, kdy jsem se mohl někomu pochlubit, že zase pracuju na projektu, na němž mi záleží, je nevyčíslitelná penězi a je největším privilegiem mého života, které si zas a znovu uvědomuju a jsem za něj nepopsatelně vděčný. I takovouto magickou moc pro mě dnes dřív obyčejné svíčky mají.