Bedýnka tato archivační založena byla, by dvoustou devadesátou čtvrtou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Jedenapůlvýroční povzdech smuteční, zastavení v ztichlém podvečeru letním...
Smuteční zpěv 33
ze sbírky Verše mého žalu
Šeří se podvečer.
Slunce svým paprskům
udává tón.
Schne list.
Odpadá větévka.
DOZRÁVÁ
ŽIVOTA STROM.
A lípy baryton
v poslední pavilon
přehluší skon.
Noc plná hvězd.
Tichý vjezd.
Klekání vyzvání
do lidských cest.
Zadržen,
ukončen shon.
Tajemná znamení
kornetů troubení.
Slzy - žal -
loučení.
Dozvání
smuteční zvon.
Báseň tato jest bez nahrávky.
Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.
