Velevážené p. t. obecenstvo Městce a okolí jest opět vřele zváno, by oslavilo s námi význačný den jmenin a narozenin rodákův svých věhlasných a připojilo se ku slavnostní pouti svatoladislavské. Z kapličky na návsi zní již libé zvonění zvonu právě stoletého, rozléhá se nad stavením, v němž byl se Mistr Chvalina před pětadevadesáti lety narodil, a svolává další a další poutníky, již byli do kraje tohoto požehnaného přivandrovali, by předrahého básníka a muzikanta a mecenáše jeho přeštědrého ve vzpomínkách chovali, příběhův z života jejich podivu hodného si vypravovali, od posledka odhalených novinek archivních o nich neb díle jejich zvěděli a vespolek se poveselili, popěli, pojedli, popili. Loni byl se nám vyvedl jarmark jak malovaný, letos lze se dalších zajímavostí světových – v lecjakém ohledu ještě barvitějších i zvučnějších – nadíti.

 BIM, BAM! BIM, BAM!
BIM, BAM! BIM, BAM!

Jen račte, panstvo, bez váhání postupovati za mnou ku skrovné boudě ochottnické, v níž jest pro Vás největší atrakce letošní chystána. Budouc o dnešní hodině dvacáté spuštěna, zajisté Vás ku židlím přiková a zvednouti se Vám dlouho nedovolí. Předehrou k ní budiž drobný kus zájezdní, vytyčující přesný rámec časový i pojmový. A každému, kdo dychtiv jest spíše dojmův osobnějších, lze doporučiti ještě drobnější verš děkovný. (I na Janáčka as ráčí v hodině pokročilejší dojíti...)
Nyní však prosím o upření pozornosti Vaší – gong! – ku hlavnímu bodu programu. V náhradu za stále nevydané, nehotové Omamné portréty Chvalinovy dovolíme si Vám dnes předvésti starožitný omamný portrét Chvalinův, jak byl ho stvořil ctihodný mecenáš jeho celoživotní. V Ottově pořadu naučném konečně zvíte, kterak byl se dosud neznárodněný národní básník český zrodil!

Jednáť se o výběrové pásmo veršův průvodním slovem proložených, jest pravděpodobno, že sestaveno bylo pro zábavu i poučení dávných účastníkův některé z výběrových rekreací vysokohorských, na nichž bývali pospolu oba pánové tito dvojctihodní co členové podhorského tělesa hudebního vystupovali. Dokladův o tom však nemáme pražádných – pamětníkův, žel, mnoho neznajíce –, netušíme tedy, zda byl na pódiu pořad tento obsáhlý vůbec kdy uveden. Provedení naše dnešní lze tedy za premiéru (či alespoň premiéru obnovenou) považovati! A ač jest odlišným zcela, obvyklé skladbě Chvalinových pásem poetických se vymykajíc, přec bude i pásmo toto naučné v prázdninovém našem oběžníku seriálovém otištěno, byste mohli si ho až do aleluja reprisovati, ba po případě i pro Vaše vlastní večery společenské a scény letní nastudovati. (Shakespeare jest každoročně hrán kdekým...)

Zdálo-li by se někomu z ctěných p. t. pánův, dam, dítek či psíkův přítomných – zvláště z oněch poblíže uzavřeného stanu principálova lelkujících –, že nepřestává se jim v sluch či slechy jakási melodie povědomá dráti a že setrvává jim v hlavě neodbytně vířiti, počínajíc jim nervův drásati a na cos hrůzostrašného (mord snad?) neb groteskního (pastvu psovskou?) je matně upomínati, pak netřeba se štípati; to neráčí Vás smysly šáliti. To věru nese se k Vám i letošním ovzduším slavnostním onen předloňský valčík mechanický.
Že jest téměř neslyšitelný? Že flašinetáře našeho – všem tak dobře známého, s písničkou ještě známější, známkou nejznámější, klikou ošmatanou a uprášeným kloboukem na krejcárky – nikde neviděti? No baže! Však byl ho principál náš důmyslný, podnikavý (a jak podnikavý!) ještě před jarmarku zahájením prozřetelně ukryl, obstaral a zabezpečil, vytušiv a rozpoznav v něm nedoceněnou vzácnost světovou.
Jest možno, že jedná se o živoucí perpetuum mobile? Jest provoz jeho soustavný, třetí již saisonu trvající, živen snad z pouhopouhé jeteličky maličké? Odpovědí dosud neznáme; ničeho více prozatím nenaznačíme. Jisto jest jen jediné: zatímco byl duchapřítomně bez prodlení obeslán c. a k. ústav zkušební i úřad patentní, kolovrátkář náš neúnavný s nekonečnou písničkou svou peskou bude až do verdiktu z míst oficielních na místě nejbezpečnějším dlíti. A jelikož – jak byli ti ostrosluší z Vás zpozorovali – pochopitelně ani tam nepřestává vyhrávati, můžete se o úkazu tom těžko uvěřitelném na vlastní uši přesvědčiti a nad písní nikdy nekončící, nyní z nejvnitřnější schrány principálova tresoru pancéřového slabě se linoucí, nevěřícně hlavou kroutiti.
Nikolivěk, nejedná se o přehánění, či dokonce klamání podvodné. Kdokoli, kdo byl k nám zavítal o pouti minulé neb předminulé, může pravdivost slov našich všem nedůvěřivcům lehce dosvědčiti. A co teprve bodrý lid místní! Ten Vám neúmornost úmorného valčíku mechanického potvrdí na tři doby. Nenechte se tedy dvakráte ni třikráte pobízeti a račte si frontu před stanem principálovým vystáti, byste do tresoru toho nejbedlivěji střeženého, jen zčásti pootevřeného, zblízka nahlédnouti a zvláště pak naslechnouti mohli. Ceny mírné, divy nesmírné!

A kdo chtěl by si cos hodnotného (laciného sic!) a užitného v upomínku koupiti, i na toho bylo přičinlivými kramáři zdejšími pamatováno. Neb ku radosti žactva veškerého se zítra již rozezní poslední letošní zvonění školní, toužené prázdniny letní oficielně zahajující, neopomeňte, matinky, pro dítka svá předrahá – ať učitelem vyznamenaná, či káraná – před prvým zvoněním zářijovým obstarati čerstvý kalendářík psovský, v kapse s nímž každý čtenář malý zaručeně vykročí vstříc novému roku školnímu i příštím prázdninám letním vzorně připraven a s radostí ještě větší.

BIM, BAM! BIM, BAM!

 MISTŘE NÁŠ MILENÝ,
 ač je to k nevíře,
 podařilo se nám u soukromníka malého českého sehnati
 Ontario
 (baže pravé dobové!),
 připíjíme jím tedy na Tebe, na dílo Tvé i naše společné,
 na zdraví všech Tvých drahých.
 A na shledanou s Tebou. Někdy, někde, kéž...
 (i s Ontariem – baže! –
 – s ním jest každý blaže-
 -n).
 Petr&Jana
(suita Tvá, Tobě navždy oddaná)