Kapitán prázdninové lodi
Být kapitánem prázdninové lodi,
znát hvězdy, podle nichž se lodě vodí.
Hnát plachty po moři i po toku,
po pirátech bídných střílet od boku.
V podpalubí mít strašně tajnou skrýš,
v té skrýši aktovku mi hlodá šedá myš.
Jen ať si pozře vše, co nosím do školy!
Já přece dva měsíce nemusím psát úkoly.
Sním si svůj sen
Když měsíc se sluncem na nebi se potká,
když noc si podá ruku s novým dnem,
když mladé ráno nebe světlem protká,
já sním si v peřinkách svůj malý lidský sen.
O světě, kde vládce ctí si lidská práva,
o králi, co brání chrabře zemi svou,
a moudře vládne. Buď mu věčná sláva!
A lidi za ním s láskou, vírou jdou.
Pak slunce vyloupne se z mraků v celé kráse
a pro hvězdy už místo v nebi není.
Odkopu peřinku a probudím se zase,
a malý lidský sen se ztratí v denním bdění.
Můj člověk
Je trošku zvláštní, že má jen dvě nohy,
nevidí po tmě, sluch má trošku sláb.
Je těžké poznat, na co tenhle tvor má vlohy,
bije se do prsou a říká: Já jsem chlap!
Když ale vrznou dveře jeho zděné boudy,
vzbudí se ve mně touha odvěká.
Pak zavalí ho mojí lásky uslintané proudy,
to vítám s vervou mého člověka.
Zapadání
Sešlo se kdysi pár vzdělaných pánů,
vyřešit velkou záhadu.
To vítr pršel a déšť foukal zase,
a orloj? Ten šel dozadu.
Jeden z nich, moudrý, praví vážným hlasem.
To přece páni není záhada!
Vždyť svět je naruby, vadne, strádá, chřadne,
takže to všechno smutně zapadá.
V ten pravý čas
Vemte si papučky a pojďte, prosím, tudy.
Na stěně před vámi je vzácné zrcadlo.
V tom dalším pokoji měl pán svou sbírku. Dudy.
A zde rád karbanil, když ho to popadlo.
Byl samý žert a špás, jen koukněte se vzhůru,
freska je příběh sám jak hradní pán si žil.
A že měl lidi rád a rozdával a chránil,
si snad i v pravý čas ráj zemský vysloužil.
Myšlenky
Nikdo je neviděl a přesto umí vládnout,
nikdy je nechytíš a stejně vězni jsou.
Někdy si létají a jindy musí padnout,
někdy se škaredí, jindy jdou za krásou.
Maličká jediná zná pohladit i zabít,
je pyšná jako páv, či skromná jako myš.
Hýčkej své myšlenky, nedej se mocí zvábit,
pak lidské úmysly i srdcem uslyšíš.
Království za úsměv
Podívej, okno pláče!
Jakoby se sluncem se loučilo.
Slza za slzou po sklíčku tiše skáče.
Vyprávět začlo, slyšíš? Bylo nebylo...
A náhle duha nebem letí,
to je vám krásný, čistý z nebes dar.
Pláč pohasíná, kapka ... jedna, druhá, třetí,
království za úsměv... a z mraků zbyl jen cár.
Půlnoční
Němý film ukryl se za křídla okenní,
ulice půlnoční stala se multikinem,
bez hlasu herci, lidé životem schvácení
a noc ta němá, sedí v kině za klavírem.
Udává takt i rytmus neslyšnému dění,
tam kdosi bez slov hádá se a tam zas miluje,
a každou chvíli lidem klavír život mění,
když v duši lidské dobro se zlem věčně bojuje.
Děkuji jokersol, Miaha, jjindra, marimasi art, Y-vonne, Titmouse, Amulett, že mě svými výrobky a fotografiemi inspirovaly k napsání těchto veršů 
