Pod dojmem nedávných zaplavených událostí a všech mokrých zpráv vyzní možná tento blog poněkud nepatřičně…, nicméně naplánovaly jsme si toto téma už na začátku roku a letní sucho nasvědčovalo spíše tomu, že vodní hladinu budeme muset hledat.
Velká část našich výrobků byla již hotová a nafocená, když začaly stoupat hladiny řek. Téma tedy nevynecháme, protože si vážíme naší – své práce. Snad tedy jen ke čtení bude možná potřeba trochu víc tolerance a jiný úhel pohledu.
Doufáme, že i přes to všechno se bude líbit...
* * *
Díváme-li se na vodní plochu, pak z povrchu (ze souše či z lodi) vidíme JEN hladinu; vše, co je pod ní, nám zůstává většinou skryto. Zatím jen málokdo uznává, že voda je živá a inteligentní entita, ale existují již výjimky – například na Novém Zélandu v roce 2018 prohlásili zákonem jednu z řek živou bytostí.
Voda sama v sobě ukrývá desítky anomálií. O všech vlastnostech a zvláštnostech vody nemáme ani potuchy, přestože se s ní denně potkáváme a manipulujeme s ní nejrůznějšími způsoby.
Fyzika říká: „... kdyby voda neměla povrchové napětí, neznali bychom vodní hladinu tak, jak vypadá dnes, všude by byla pěna.“ Dost nepředstavitelné, že?
Povrchové napětí vzniká díky polaritě vody. To vytváří na hladině jakousi „tenkou blanku“ – membránu, díky níž voda nepění (nebo jen málo). Díky vlastnostem vodíku a kyslíku, z nichž je voda složená, jsou molekuly vody relativně blízko sebe, proto je poměrně hustá (největší hustotu má voda při 4 °C). Kdyby tomu tak nebylo, voda by se rychle vypařila, její bod varu by byl hluboko pod nulou. Při pokojové teplotě by tedy neexistovala voda v kapalném stavu. Ovšem kdyby byla jen malinko hustší, znali bychom ji pouze jako led. Je tedy dílem velmi přesného fyzikálně-chemického nastavení, že vodu známe převážně jako tekutinu.
Povrchové napětí vody lze zrušit přidáním saponátu, čímž ji ovšem znehodnotíme. Malinko jinak fungují šetrné biosaponáty; nicméně procento těch, kteří je používáme, je stále k uzoufání mizivé.
Povrchové napětí vody umožňuje pohyb po hladině některým lehoučkým druhům hmyzu. Člověku pouze tehdy, když zmrzne (anebo umí-li chodit po vodě ?))).
Víme už, že veškerá voda na planetě Zemi pochází z vesmíru – obsahují ji meteority, komety, planety. Kolik jich asi muselo dopadnout na Zemi, než se vytvořily oceány ?
Právě teď pro mnohé z nás bolestně platí, že voda je dobrý sluha, ale špatný pán...
Je tu ale voda opravdu jen proto, aby byla naším „sluhou“? My lidé si příliš rádi přivlastňujeme vše, čím Země oplývá, a příliš často sklouzáváme do zneužívání (nejen přírodních) darů, dokonce jim říkáme „zdroje“.
Drancováním moří a decimováním vodního života si ale sami podřezáváme větev pod sebou. Myslíte, že jsme z obliga, když naše území neomývá moře? Omyl.
Světová VODA je propojená po celé planetě a je nekonečným médiem i úložištěm informací.
Voda si pamatuje vše, co s ní my, lidé, děláme.
Voda dokonce slyší i naše slova, naši hudbu a přenáší tuto informaci v sobě do všech částí planety. Hm..., musíme tedy zpívat ještě mnoho léčivých písní, než ji uzdravíme.
Proto i my, suchozemci, buďme rádi za mořské rezervace, které konečně vznikají a velmi se osvědčují. Je jich však stále ještě žalostně málo v porovnání se souší, či dokonce s tím, jak by to bylo potřeba. Není tu řeč jen o poptávce po mořských rybách a lavině suši-barů; kondice oceánů a moří je zásadní pro rozložení vlhkosti atmosféry, proudění, srážek… a potažmo i lokálních záplav ve vnitrozemí.
Buďme vděčni za každý počin, vedoucí k nápravě; u nás je to třeba znovuvytvoření mokřadů v přírodě a opětovné zavlhčení dříve meliorovaných luk. Právě při povodních se mnohá záplavová území mění v jezera s hladinou a je jen chybou člověka, že to nerespektuje.
Hladině můžeme dát mnoho přívlastků: klidná, zčeřená, rozbouřená, zurčící, zvlněná, ale i záplavová… a stále vidíme jen ten povrch.
Ale co je POD hladinou ?
:-D
Jako první nám asi vytanou na mysli ryby. O nich už dávno víme, že vůbec nejsou němými bytostmi, jak se kdysi tvrdilo. Ba naopak – všichni obyvatelé vod disponují mnohdy vysokou inteligencí a komunikačními schopnostmi, které nám zůstávají stále dost utajené.
Nejen delfíni a velryby, ale i manty a mnoho dalších ryb i korýšů vydává spousty zvuků, které však na pozadí lidského hluku nemůžeme slyšet. Hluk lodních motorů, sonarů i turistů ruší nejen přirozenou rybí komunikaci pod vodou, ale i na skalách hnízdící ptáky. Odborníci na ekobioakustiku zjistili, že všechen (pod)mořský život je vystaven obrovské hlukové zátěži, produkované lidmi. Díky následnému stresu, který v době covidového lockdownu nakrátko ustal, totiž bleskurychle nastalo i očividné zotavení a ozdravení všech živočišných i rostlinných populací ve všech mořích. Žel právě jen nakrátko.
Komunikace pod vodou má své výhody; voda totiž vede zvuk několikrát rychleji a lépe než vzduch. Vodní tvorové tak komunikují přes celé oceány už nesrovnatelně déle, než to umí celý náš slavný internet. O emočním životě vodních obyvatel zatím biologové vedou spory, ale kdo může s jistotou říct, že neexistuje?
... právě tato chobotnice byla očividně naštvaná!
Slovy básníka: „... Moře nepláče bolestí; jeho zpěv ustává z důvodu nedostatku zpěváků!“
Pod hladinou najdeme i hojné stopy lidského snažení – vraky lodí, trosky měst a ztracených kultur, také supermoderní hotely, potápěče, batiskafy; pod hladinou možná jednou vyrostou celá města, až souš bude zaplavená vodou z roztátých ledovců.
Pod hladinou je už teď ale spousta lidských odpadků. Mnoho chytráků totiž hřeší právě na fakt, že pod hladinu většinou není vidět.
Pod hladinou můžeme spatřit i ptáky či savce, lovící svou obživu.
Oni rozhodně nejsou „sportovní“ rybáři, lovící pro zábavu a potěšení; oni loví vždy jen pro nutné nasycení. Oni nepoužívají vlečné sítě, udice ani speciální pasti; musí si vystačit s vlastními silami a dovednostmi.
Proto loví jen tolik, kolik skutečně potřebují,
na rozdíl od lidí:
Hladinu můžeme rozrazit jízdou v obojživelném autě, po hladině můžeme plout lodí, či si jen tak plavat obouruč.
Dnes je již vědecky prokázáno, že vlny vznikající jako brázda za lodí, mají na svědomí obrovské zrychlení eroze vodních břehů. Typickým příkladem ničivých důsledků lodních vln jsou potápějící se Benátky, jejichž radní teprve nedávno zakázali vplouvání obřích výletních lodí do kanálů města. Je otázkou, zda tento zákaz přišel ještě dost včas.
Je ale jedno, zda se jedná o zaoceánskou plavbu či splouvání Lužnice, neboť totéž platí pro světová moře i pro český rybník.
Pod hladinou, na mělčinách i v temných hlubinách vod se kdysi zrodil život.
Do vody lze rodit i lidské děti. Jsou totiž od početí na (plodovou) vodu přirozeně zvyklé a zrození do teplé vody tak jde jim i maminkám o trochu snáz.
Hladina je stále v pohybu, přestože se nám jeví klidná. Byla prvním zrcadlem pro člověčí parádnice a stále je matkou vln, které nikdy neustávají a symbolicky znázorňují pohyb, vlastně celý náš život. Neboť vlny jdou…
...oÖo...
Podívejte, jak jsme téma „hladina“ zpracovaly ve svých výrobcích podle zadané barevné palety:
(Foto: Pinterest)
Romana aSnilek pustila po hladině lodičky ze včelího vosku, za přirozené asistence vodoměrek.
Danka D.FELIX se vydala za vodou na svých cestách, ozdobená šálou a několika šňůrami dřevěných korálků
Helena HelaF se pustila do neznámých a krásných vod kyanotypie, jejíž výsledky uplatnila na kapsičce.
Tereza Muzikanti sobě poslala svou píseň po vlnách na nové broži.
Laura Laura.K pochytala nad hladinou několik půvabných motýlků.
Helena Mahel vytáhla z vln praktickou taštičku na nejrůznější potřeby.
Mirka RE-NATUS spojila hladinu vnitřní a vnější a vytvořila jedinečnou krabičku s hedvábným šátkem.
Tereza teruber zachytila neklidné vlnky na pevnou kabelu, do níž se vejde i nákup.
Katka Katylier přistihla u vody kouzelnou duhovou vážku.
Také tentokrát pocházejí všechny doprovodné fotografie z objektivů členek klubu, které na téma fotily celé léto. Bylo opravdu z čeho vybírat.
Snad se vám na našich cestách s námi líbilo. My jsme si v každém případě pěkně pohrály a doufáme, že se naše tvorba líbí i vám.
Děkujeme za všechny návštěvy i milé komentáře či postřehy – zde i v profilech členek. Jsme velmi rády za vaše návštěvy, děkujeme i za komentáře.
Zachováte-li nám přízeň i napříště, těšíme se na shledání zase v listopadu.
Téma bude úplně jiné, tak se nechte mile překvapit zadáním i naším zpracováním.
...oÖo...
Pro klub 100x jinak připravila RE-NATUS – Miroslava Šmídová,
dobrá trefa – Hana Konopiská;
a svými výrobky i fotografiemi všechny zúčastněné členky klubu.
