Všude okolo, kdo může, připomíná ono magické výročí narození „Otce vlasti“. Činím tak i já...

Císař Karel /jako ustawičnie přemyšluje /kterák by tu Zemi Česku /a Miesto to w kterémž se narodil zwelebil /a dobré jméno buducym swym zustawil po sobie.   Y rozkázal k poctiwosti take y k užitku /Obywateluom téhož Miesta /Most přes Řeku jenž Wltawa slove wysoky a přepevny /mezy wietšym a menšym Miestem založiti /a sám toho základu prwní kamen položil swu wlastní rukú /s té strany od Kláštera Swatého Klimenta:   A tu nato Mostie proti Špitalu Králowskému /dal Wiežy welmi hluboku s prepewnymi wnitřními Sklepy z kamene přetwrdého založiti /a nahoru stawieti tak ozdobnie /Chti temu aby we wšem Křestianstwí /Brána skrze kterúž by se jezdilo nebyla jí rowna nalezena /a to dílo welmi pilnie kázal stawieti /chtie za dnúw žiwota swého je wykonati.

Slova přepsaná z Kroniky České - Václava Hájka z Libočan. Jak víme z hodin dějepisu, Císař Karel vskutku rozpoutal ve své zemi stavební boom (jak by se řeklo dnes) a to již jako Markrabě Moravský. Vše pro užitek lidu obecného a ku slávě Boží. Stavby dodnes stojící a uchvacující svojí velkolepostí. Jak však středověcí mistři stavební dokázali něco takového? Jak usazovali klenáky a obvodové zdivo ve čtyřicetimetrových výškách? Jednoduše – pomocí jeřábů. Kdo chce jeden takový poznat blíže, nechť čte dál.

V dubnu 2006 jsem byl požádán o spolupráci na výrobě repliky klecového jeřábu na lidský pohon z doby Václava IV u příležitosti probíhající výstavy Karel IV – císař z Boží milosti.

původní iluminace z Bible Václava IV

Vstoupil jsem již do rozjetého projektu, který započal dlouho předtím. Tesařský mistr Petr Růžička a projektant Ing. Vít Mlázovský ve své prezentaci mimo jiné uvádějí:

„ K úvaze o použití dřevěného jeřábu na lidský pohon nás přivedla opakovaná zkušenost s přesunem břemen nadměrné velikosti v prostředí hradní architektury (například transport 70 ks trámů průřezu 240/310 a délky 10,5 m do Velké věže hradu Karlštejna). Hradní nádvoří bývají často pro těžkou techniku nedostupná a náklady na přesun hmot zde dosahují až desítek procent celkového rozpočtu stavby. Ekologické a energetické aspekty obracejí znovu naši pozornost ke strojům pracujícím na bázi základní mechaniky. Jejich použití v současné praxi by mohlo být proto velmi přínosné a za určitých okolností i ekonomicky výhodné.

Dřevěné stroje poháněné lidskou chůzí provázejí naší civilizaci odnepaměti. Jejich praktické použití je zobrazováno již od dob starého Říma. Vývoj těchto strojů souvisí pravděpodobně s rozvojem nových vědních oborů - geometrie a mechaniky - v antickém Řecku. S jistou opatrností lze vyslovit hypotézu, že se jedná o čistě evropské know-how, které se stalo základem naší technické vyspělosti a výrazně přispělo k dnešnímu bohatství naší společnosti.

Ve starověku se zcela jistě jednalo o technologii výjimečnou, známou pouze úzkému okruhu odborníků. Vzhledem k jejímu vojenskému využití při dobývání a obraně opevněných sídel podléhala pravděpodobně utajení. Rozmach použití jeřábů se šlapacími koly nastává ve středověku v souvislosti s šířením gotického stavebního slohu a rozvojem obchodu. Jeřáby umístěné na koruně rozestavěných katedrál se stávaly na celá desetiletí dominantami středověkých měst. Z ikonografických pramenů vyplývá, že již ve středověku bylo známo a používáno několik typů těchto strojů různé technické úrovně. Jeden z vysoce vyspělých strojů, který byl v období vlády posledních Lucemburků typický pro území střední Evropy, jsme nazvali jeřábem klecovým. Iluminace „Stavba věže babylonské“ z bible Václava IV. (1390-1400) zobrazuje tento stroj s četnými detaily a svědčí o mimořádné technické vyspělosti pražské královské huti na sklonku 14. století.

Mezi významné technické přednosti tohoto stroje lze zařadit například možnost otáčení stožáru o 360 stupňů, možnost změny vyložení ramene, možnost zavěšení klece na fasádu včetně jejího posunu spolu s růstem stavby a další ve středověku nadstandardní funkce. Zajímavá je rovněž symetrie stroje, která umožňovala kompenzaci trvalých deformací extrémně namáhaných dřevěných prvků jejich otočením. Zdá se však, že středověké jeřáby postrádaly jakákoliv bezpečnostní zařízení jako brzdy, západky apod. Bezpečnost provozu byla pravděpodobně zcela závislá na umu obsluhy.

Náš jeřáb je navržen na základě ideové rekonstrukce podle vyobrazení z Václavovy bible a poznatků získaných průzkumem ikonografických pramenů a dochovaných historických šlapacích kol u nás i v zahraničí (Karlštejn, Švábský Gműnd, Strasbourg, Beauvais). Celá stavba byla důsledně provedena středověkými technologiemi s použitím replik historických nástrojů. Všechny trámy konstrukce jsou ručně tesané, fošny a prkna řezaná ruční rámovou tažnou pilou. K výrobě otočných částí stroje bylo použito dubové dřevo. Ostatní části konstrukce jsou vyrobeny ze dřeva smrkového a jedlového. Stromy individuálně vybrané pro tento projekt byly pokáceny ručně sekerami. Ložiska stožáru a hřídele kol jsou dřevěná. Kladky byly vyrobeny ručně z habrového dřeva. Převážná část spojovacích prostředků je dřevěná – dubové kolíky, hmoždíky a klíny. Kovové spojovací prostředky tj. třmeny ramen a rámu kol, osy kladek a hřebíky bednění jsou kované. Kluzná pouzdra čepů kladek a ramen jsou odlita z bronzu. Jednotlivé prvky konstrukce jsou vzájemně vázány historickými tesařskými spoji.

Konstrukce jeřábu je navržena a byla vykreslena v měřítku 1:1 pomocí hypoteticky obnoveného středověkého projekčního postupu využívajícího modulovou kružnici. Výsledná konstrukce byla posouzena statickým výpočtem a přizpůsobena platným normám. Ve spolupráci s Ústavem teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR byla provedena zátěžová zkouška stroje. V rámci této zkoušky byly při několika zatěžovacích stavech měřeny maximální průhyby a napětí v hlavních prvcích stroje. Měření potvrdila věrohodnost statického výpočtu, kterým byla stanovena a poté experimentálně ověřena max. únosnost stroje 10 kN.“

hotový jeřáb na Pražském hradě

Mým úkolem bylo zadlabat bronzová futra pro stavitelné rameno jeřábu a osy kladek. Snadný úkol. Ale jen na první pohled. Rameno je zdvojené, což znamená do jedné osy dostat šest bronzových odlitků – v případě hlavní kladky osm, celkem jedenáct prostupů pro ručně kované osy. Bronzová futra byla v tesaných trámech zajištěna předem vykovanými železnými třmeny.

Na celém projektu výroby jeřábu bylo prioritní dodržet původní technologické řemeslné postupy. Už od návrhu za použití modulové kružnice Eukleidovvské geometrie (Eukleidés asi 325 př. n. l. – asi 260 př. n. l), přes ruční kácení vybraných stromů v hlubockých lesích až po opracovávání dřeva širočinou, hlavatkou, křížovkou či teslicí a pobíječkou (názvy tesařských tvarově specializovaných seker). Obvodové kružnice šlapacích kol byly lepeny ze tří vrstev smrkových prken pomocí kaseinového klihu vlastní výroby (pokud došla denní dávka, stačilo zaběhnout do Tesca, koupit pár kilo tvarohu a za hodinku se mohlo pokračovat). No a s vrtáním děr to nebylo jiné. Velký nebozez, olovnice, vodováha. Po svrtání obou trámů přišlo postupné zapouštění futer do dřeva s neustálou kontrolou souososti. Tři týdny úžasné práce na úžasném místě s bezva partou. Kdo netahal za rámovku pod kmenem na vysokých kozách zasypáván voňavými pilinami, nedocení odhodlání našich předků vystavět díla přetrvávající věky.

Shodou okolností probíhala naproti nám restaurace jednoho z opěrných pilířů vysokého chóru Matyáše z Arrasu a tak jsem měl tu neopakovatelnou příležitost dotknout se gotických vrcholů lucemburské doby. Vidět netušené, poznat utajené. Vím o peripetiích s opravou chrámu, s problémy, které vznikly při rozsáhlé opravě na konci 19. stol. Práce záslužná, ale téměř nekončící.

Po dokončení zůstal jeřáb instalovaný nad Lvím dvorem pro potěchu návštěvníků výstavy, kteří si – s odvahou, mohli vyzkoušet „křeččí“ šlapání v kole a zvedat zavěšené břemeno. Později se s jeho modifikovanou podobou prováděla výměna sochařské výzdoby na průčelí Staroměstské mostecké věže. Dřevěný jeřáb byl vybrán pro možnost citlivé manipulace v blízkosti bohaté výzdoby věže, rovněž pro ohleduplné zatížení stavebního prostoru. Jeho dalším úkolem byla rekonstrukce krovů střechy na hradě Točník, kde zavěšen několik let si i zahrál v historických filmech. Pokud si ho chcete prohlédnout zblízka, je nyní instalován před Národním technickým muzeem na Letné v rámci výstavy  Civitas Carolina aneb stavitelství doby Karla IV do 5.2. 2017.

A jak vlastně pracuje? Dvě šlapací kola - bubny na společné ose, na kterou se navíjí zdvihací lano, přes dubový rám jsou spojeny se stožárem se stavitelným vyloženým ramenem. To vše se otáčí ve svislých ložiscích dřevěné klece. Jeřáb staví zeď až do výše svého ramene, pak se zdvihací lano ukotví na vrchol stavby a navíjením se „vyšplhá“ o pár metrů nahoru, podloží se krakorci ukotvenými do zdi a může pokračovat ve zdvihání potřebného materiálu. A tak se to opakuje metr za metrem. Jeřábů bylo většinou na stavbě několik, ale i tak je zdvihání pomalé, neboť plně závisí na frekvenci chůze dělníků v kolech. Z vlastní zkušenosti vím, jak ošidné je „šlapat“. Je nutné nezahledět se na míhající se příčky půl metru před očima, lépe kochat se krajinou v dohledu (to byl případ na Točníku), zároveň poslouchat pokyny hlavního jeřábníka, neboť stojíte zády k břemenu. Ale ta středověká technika funguje vážně precizně. Pokud si člověk sedne do dřepu, slouží jako brzda v těžišti kola. Podle zavěšené zátěže pak stačí zvětšit rameno účinné páky, jednoduše „šlapat“ více do kopce, případně je možné ještě z vnější strany kola přidat pomocníka, který za příčky pomáhá rukama.

Technické parametry jeřábu:

půdorys klece 3.70 x 3.70 m

výška stožáru 9,70 m (s podstavou 11.0 m)

vyložení ramene 3.00 – 5.20 m

hmotnost jeřábu bez obsluhy a zátěže 25 kN (2500 kg)

max. hmotnost břemene 10 kN (1000 kg)

Při setkání s oživlou historií mne naplnila úcta, úcta k řemeslníkům, kteří z ničeho dokázali jen pomocí vlastní síly a umu vyšplhat s kamennou katedrálou až k nebi – blíže Bohu, pro slávu svou i pro slávu svého císaře.

Martin Houska

 Mé vyznání gotice si můžete přečíst v tomto, nebo v tomto blogu...

foto v záhlaví: Václav Hájek z Libočan - Kronika Česká 1541 - přetisk z r. 1819

s použitím textu P.Růžičky a V.Mlázovského