O andělském světě a jeho obyvatelích bylo již napsáno mnoho knih a statí, i zdejší nebe je jimi hojně poseto. Zkrátka andělé jsou oblíbení jako průvodci i jako symbol bezpečí a k Vánočnímu času patří od dávných dob.
Andělské světy se prolínají našimi životy, ať už v ně věříme, nebo ne. Není-li to jen samoúčelné čvachtání v rozbředlých obláčcích přeslazené samolibosti, pak mnozí musíme uznat, že kdosi či cosi, co sami pro sebe můžeme nazvat andělem - ochráncem, nás provází po celé naše bytí.
Existuje mnoho skutečných znalců i samozvaných „odborníků“ na sféru andělů.
Věřte nebo ne, některé „znalkyně" - vlastně jakési „andělnice“ - však se svými anděly zacházejí podivně. Znám paní, která přednáší na andělských rychlokurzech, ale nemá ani páru o šetrném vedení domácnosti a už vůbec si neláme hlavu se základní ochranou životního prostředí; další denně žádá od andělů pravidelný přísun zakázek, jiná zas trvá na ovívání andělskými křídly, když je jí horko. Hm – to je asi jako žádat od Gaudího opravu prasklé dlaždičky na WC.
O andělech vypráví i kniha knih, muzea, galerie i chrámy jsou jich plné.
Samotné slovo „anděl“ pochází ze starořeckého „angelos“ – posel. V biblických textech je andělem zván prostředník mezi světem božím a lidským.
Historické i současné záznamy autentických setkání s anděly jsou vždy osobní výpovědí o doteku s jakousi láskyplnou, moudrou, velejemnou i mohutnou silou. Kdo ví – možná to skutečně jsou nadpozemské, pro někoho třeba i mimozemské bytosti, dost možná jde jen o spojení naší mysli s veškerenstvem, nekonečným vesmírem, o chvilkový kontakt s „nebesy“ při tiše pokorném a zcela dobrovolném sklonění ega.
K andělům se obracíme v modlitbách – často, když je nám hodně zle, slibujeme, skládáme přísahy a předsevzetí; andělíčku, můj strážníčku...
Velmi často ale zapomínáme děkovat, jakmile se uleví. Oč poctivější je těsně před usnutím obyčejně poděkovat za uplynulý den a projevit upřímný vděk, ať už byl den jakýkoliv…
Každý máme toho „svého“ anděla někde nablízku a každý si jej představujeme jinak; zkrátka není anděl jako anděl. Však jich na obláčcích trhu najdete nepřeberné množství – žel, některé i za „pekelnou“ tříšestkovou cenu!
A nebyl by to člověk, aby si hned neosedlal momentální popularitu andělského hemžení :
Možná vám také přišel nějakou cestičkou stokrát přeposlaný „andělský“ mail coby vyznání přátelství. Nic proti přátelství, avšak v mnoha z těch virtuálních obrázků s podbízivou popiskou „je léčivý, krásně září“ lze rozpoznat toliko naivní malůvky, pečlivě vyvedené rukou umělcovou.
Nene, z takové omalovánky žádné pozitivní záření nevane. Stačí se jen lépe zadívat:
Ztepilé postavy andělek s ukázkově vymodelovaným tělem v těsně přiléhajících poloprůsvitných hábitcích, pod nimiž se, jak pod mokrým tričkem, rýsují křivky až příliš podobné silikonovým implantátům. Kolem poodhalených ramen nevinně rozprostřená křídla a v očích vášnivé odhodlání rvát se o své hříšníky. V ruce plamenný meč, kol hlavy hříva kadeří ve větru, pečlivý make-up a oční linky v retro stylu šedesátých let. Sexy pohled hlubokých očí se vpíjí zpod hustých dlouhých řas a dokonale tvarovaného obočí, rtíky svůdně našpulené a pečlivě laděné rtěnkou s dokonalým leskem, možná i posílené nějakou tou kolagenovou dotací. Ach... :))
Tak tyhle „andělské“ tvářičky (samozřejmě bez křídel a určitě bez hedvábné řízy ) nejspíš hledaly předlohu někde v pánských časopisech. Možná si snaživý autor, jehož ještě včera živila produkce komiksů, jen na objednávku odskočil. Z jeho udatných postav skutečně cosi neodolatelně září (hlavně na muže), ale vesměs je to jen laciná provokace k testosteronovým hrátkám, cudně zahalená do sněhobílého pláštíku zdánlivé nevinnosti.
Ještěže moudrá žena se na tyhle udičky podvědomě nechytá, proto snáze pozná nenápadnou manipulaci.
Kolik takových výtvorů je denně bleskově odpáleno do komunikačních sítí ? Kolik lidí sedne na lep (z)malované tváři „anděla“, kterého si takto představuje hlavně sám jeho autor či duchovnista – objednavatel?
Ano, z mnoha dnešních „andělských“ obrázků vyzařuje celý zástup vtisknutých pocitů; andělského v nich ale rozhodně nic nehledejte.
Troufám si veřejně říci (a zkušenosti mi to zcela potvrzují), že takhle nynaně opravdoví andělé vážně nevypadají. Představovat si je každý můžeme jakkoli chceme – fantazie nezná hranic. Avšak ti skuteční, „pozemští andělé“ vypadají a chovají se docela jinak.
Stačí se vlastně jen rozhlédnout – jsou to ti, kteří nám pomáhají nenápadně nést naše životy i bolesti, zvládat naši nekonečnou neznalost a z ní pramenící pýchu; ti naši „strážní“, kteří svými zkušenostmi zachraňují dnes a denně s nezměrnou trpělivostí a láskou každého z nás před houfem karambolů. Jsou to ti, kteří nás drží nad vodou, když se už už topíme ve svých chybách a slepé ego námi mlátí o strop i o dno. Jsou to ti, do jejichž mateřské náruče se uchylujeme se svými stesky a prosbami; ti, kteří pro nás mají správné slovo a správný čin ve správnou chvíli. Takoví andělé skutečně mezi námi jsou, ale pro nás zůstávají většinou neviditelní. Žádné kouzlo k tomu nepotřebují, jsou totiž neviditelní svou prostotou a skromností.
Rozhodně se více podobají třeba ošuntělému bezdomovci či věkem sehnuté stařence, fousatému strejci nebo unavené tetce s nákupem, za níž se na ulici nikdo ani neohlédne.
Ti skuteční andělé totiž nevystavují na odiv svou vnější fyzickou krásu. Není pro ně nijak důležitá a nejspíš by jim i překážela. Oni ji nepotřebují – mají totiž andělsky krásná srdce ... a hlavně konají, co je třeba.
Opravdoví andělé tu nejsou proto, aby plnili nějaká naše přání, jen inspirují ke ctnostem. Nestojí ve frontě na naše zadání, aby natěšeni mohli plnit námi diktované úkoly jako aportující pejsek. Proto anděly ničím neúkolujme a raději nechme na nich, k čemu nás inspirují.
Anděly nelze zapřahat do káry našich malicherných výmyslů, nelze je v rychlokurzech opanovat, aby sloužili halasnému, ješitnému egu v honbě za užíváním si. Nelze je zneužít k rozplizlému kochání zjihlých ezotetiček, k uspokojení zvědavých sběratelů andělských seznamů ani požitkářských hromaditelů zážitků. Ti praví andělé k takové „práci“ totiž nepřijdou. Proč ?
Největší potíž je v naší povrchnosti a netrpělivosti; velká touha a hřmotné sobecké chtění je často příčinou, že vyřčené přání je sice splněno, ovšem k naplnění dojde silami nevalné kvality. Z opačného pólu energií pak přicházejí ti, jimž se říká „padlí“. To oni plní ješitná lidská přání, dokonce se vše děje snáze, ale jejich pomoc vždy přinese víc potíží než užitku; třeba ne hned, ale vždy. S takovou medvědí službou je tedy lépe si nic nezačínat.
Skutečný anděl se objeví sám a v pravý čas, přesně dle rčení „Je-li žák připraven, učitel přijde“.
Pro moudrého člověka je anděl především inspirativním symbolem, snad představitelem bezpečí a ochrany, laskavé a bez výhrad milující síly, symbolem supervizora a učitele, k němuž se můžeme obrátit ve chvíli velké nouze a vznést prosbu o podporu, požádat o nezbytné vyšší vedení při snaze o prozření.
O pomoc shůry se má s tichou pokorou prosit teprve tehdy, když jsme sami vlastní silou ušli alespoň půlku cesty.
Ostatní je na nás a naší vlastní očistné a bdělé práci na sobě.
Andělé jsou. Jsou vznešení, zázrační, všudypřítomní a chápaví, a proto/přesto bychom je neměli obtěžovat prkotinami a foukáním bolístek. Nikdy totiž nevíme, zda právě v tu chvíli nezachraňují třeba padající letadlo...
Někdy nám zanechají nenápadná znamení,
jindy je smíme na okamžik spatřit v oblacích,
mnohdy mají osobitý smysl pro humor! o)
Avšak vždy jsou nenápadní a laskaví.
....._/\_.....
Každý obraz umožňuje nahlédnout, jakých citů je autor skutečně schopen a také jak blízko či daleko má k opravdové, prosté, každodenní žité duchovnosti, hlubokému vcítění a lidskému „sou-cítění“.
Proto jsme se tentokrát v klubu 100x jinak pokusily vytvořit každá svůj, ryze osobní obraz anděla, takového, kterého nikde jinde nevidět.
Nakolik se nám podařilo přiblížit se barevnému zadání a vyjádřit svůj tichý nesmělý obdiv, podívejte se sami...
Anička Hanna.H vytvořila náhrdelník a na butonku v dřevěném lůžku zachytila prchavý dotek křídel.
Helena HelaF ušila půvabná andělská křídla pro dekoraci.
Eva etomatelier2 upcyklovala odstřižky, nitě i zbytky vlny a v rukou se jí zrodil andílek lehký jako pírko.
Terka teruber ušila další ze svých autorských nákupních tašek, tentokrát s vyšitým stylizovaným andělem, jehož obrysy příznačně spatří jen pozorný pozorovatel.
Také Katčin anděl Kbags je jediný na světě - aplikovaný na bavlněnou dárkovou taštičku s podšívkou a vnitřní kapsou.
Hanka dobrá trefa zrecyklovala mosazné nábojnice; z tohoto naprosto atypického a prvoplánově neandělského materiálu se vyloupli něžní andělíčci strážníčci s minerály a voskovými perlami.
Romana aSnilek uplstila z obláčků velejemná andělská křidélka, radost pohledět i pohladit.
Terka Muzikanti sobě navlékla šňůru nebeských korálků, jimž nechybí andělská písnička s křídly a notičkami.
Danka D.FELIX namalovala hedvábný kapesníček kouzelnou světle modrou barvou a stříbrnými puntíky.
Mirka RE-NATUS vytvořila luxusní obří ručně malovaný šál, lehounký jak samotný dotek andělských křídel.
....._/*\_.....
Povznášející chvilka, že ? 
Však nám pod rukama vznikala dílka lehounce, jen vzlétnout.
Byl to pro nás přinejmenším smělý pokus o nesmělé přiblížení se andělům a také o chvíli zklidnění v předvánočním shonu. Vložily jsme do svých andělslých střípků plné soustředění i kousek svého srdce, snad je to znát.
Také dnes pocházejí všechny doprovodné fotografie z vlastních objektivů členek klubu.
Věříme, že se vám u nás líbilo i tentokrát. Děkujeme za vaše návštěvy, milé komentáře i přízeň a těšíme se zase na shledanou.
Přejeme všem našim čtenářům a příznivcům pevné zdraví a laskavé dny závěru roku 2023.
Příště se totiž potkáme až napřesrok; téma bude........ no, nechte se překvapit.
Pro klub 100x jinak připravila RE-NATUS – Miroslava Šmídová a dobrá trefa – Hana Konopiská
