Vítejte u dalšího dílu naší série rozhovorů. Minulka zpovídá Lydii Dostálovou alias Lyli.
Ahoj Lyli, jsem moc ráda, že můžu zpovídat právě Tebe.
1. Řekni mi něco na úvod o sobě.
Ahoj Minulko! Jmenuju se Lydie. Pocházím z krásného Polabí, ale už dlouhou dobu bydlím v Liberci. Sever - to znamená deštníky, pevné boty, pořádné límce, vydržíte bez opalovacích krémů a koupat se většinou chodíte jen do bazénu. Vedle toho krásné hory, lidé s pevnými nervy, umíte jezdit na ledu a posilujete neustálým chozením do kopce. Na důchod plánujeme mírnější klima.
Zaměstnání jsem vystřídala několik - práce v nemocnici, administrativní činnosti, mnoho let výuky na základce... nakonec vydržela má největší láska - hudba. Jsem soukromou učitelkou populárního zpěvu a učím hrát na klavír. Také jsem již dlouhou dobu úspěšnou maminkou dvou synů a jedné dcery, kteří již povyrostli, aktuálně si již tři týdny užívám roli babičky :)
Být babičkou je krásné...
2. Jak jsi se dostala k tvoření? A chtěla by ses mu věnovat profesionálně?
Nějakou dobu jsem koketovala s touhou aktivně malovat - a zvítězila malba na hedvábí. K tomuto taji mne přivedla manželka malíře Václava Lamra. Zkusila jsem namočit štětec do barvy, položit ho na fascinující materiál... a už jsem byla chycená. Koníček se narodil a stále roste, výborně mi pomáhá vedle hudby doplňovat všechny mé tvůrčí potřeby. Cítím to jako zázrak, mám nějaký nápad v hlavě, napínám hedvábí, maluju a čekám, co se stane - jako by si hedvábí samo říkalo, co mám udělat. Nejkrásnější chvíle nastává, když po fixaci barev a po vyprání začínám žehlit. To je ta chvíle, kdy máte slastný pocit. A pak ještě ráda posílám balíčky. Miluju totiž balení dárků. Když jsou vánoce, jsou všude samé stuhy, vějířky, rolničky, korálky, odstřižky... - škoda, že takové dárkové balení nejde moc posílat poštou, krabičky by se dost prodražily. A posílání bublobálek s hedvábím je aspoň kousíček tohoto kouzla.
Koukám, že jsi mi odpověděla i na několik dalších otázek, které jsem na tebe měla nachystané. :-)
3. Jak jsi objevila Fler a kolik času na něm strávíš?
Kamarádka mi doporučila prodej na Fleru, tak jsem to zkusila. Dala jsem si nick "Lyli", aby mne nikdo nepoznal, a začala tu trávit času stále víc a víc. Můj muž právem trochu žárlí, když sleduje moji zabranost do prohlížení zboží a diskusí... Ale jinak mne nesmírně podporuje, chválí, přidává konstruktivní kritiku - záleží mi na jeho názoru.
4. Řekni mi něco o technice, kterou tvoříš a proč u Tebe vyhrála.
Malovat na hedvábí lze mnoha způsoby. Potřebuješ rám, štětce, barvy... Hedvábí se vypne, konturami se nakreslí vzor, poté vymaluje - jako omalovánky. Pak existuje akvarelová technika, ať už do suchého nebo mokrého hedvábí. Musíš počítat s tím, že barva se okamžitě a hodně rozpíjí - i tam, kam třeba nechceš. Rychle usychá a oschlé okraje už nelze ničím opravit. Zas se dá použít zdobení efektovou solí a hedvábí samo vytvoří vzor - je to opravdu kouzlení. Lze razírkovat, krakelovat, malovat voskovými křídami nebo přímo voskem.... Malovala jsem hedvábný deštník, ráda maluji pánské kravaty, pak někdy pro změnu pouzdra na brýle a jiné drobnosti.
Batikování je také oblíbený způsob barvení hedvábí, při něm se výborně využijí napařovací barvy, které mají větší lesk. Já osobně raději maluji vzory.
Existuje mnoho druhů hedvábí, jejich názvy se odvíjí od hustoty tkaniny. Ušila jsem z osobně malovaného hedvábí dlouhou sukni nebo tílko. Je hedvábí lesklé, matné, pavučinkové, dá se pořídit hedvábí barvené. Stále mám co objevovat a zkoušet. Chtěla bych někdy vyzkoušet tvorbu hedvábných šperků.
Proč u mne vyhrálo hedvábí? Je tak ženské, tak jemné, hebké, lesklé, s porcí luxusu... Zdobí holá ramena, hodí se jako šálka k bílé košili, krásně může vykukovat z kabátu nebo bundy, naaranžujete ho do saka - prostě ke všem příležitostem, pro mladé, starší, náročné i "jen tak".
Různé techniky a typy výrobků:
5. Co nebo kdo tě v Tvé tvorbě inspiruje? Popiš nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Nevím. Ta inspirace vychází z nitra. Je to podobné jako hudba. Cítíte, že chcete zpívat novou píseň - to je někde tam uvnitř - a musíte otevřít ústa, vzít nástroj, neohlížet se na čas a okolí. Někdo zas píše básně. Při malbě to taky cítím uvnitř, musím vstát ze židle a už to je... Hudba i obraz je vyjádření emocí. Když jsem "bez emocí", tak nic nedělám, čekám. Ono to zas přijde. Vždycky to přišlo. Někdy maluju pro konkrétní osobu - to mám taky moc ráda. Musím na ni myslet, nechat procítit lásku a vzájemné spojení, pustit ten nápad zevnitř ven. Samozřejmě je také třeba získávat dovednost a zkušenosti, o to se snažím.
6. Kolik místa a času pohlcuje Tvoje tvorba?
Maluju v kuchyni. Zatím nemám pracovnu, ale snažím se to vidět jako pozitivum - jsem tak stále blízko mé milované osobě, můžeme spolu mluvit nebo poslouchat stejnou muziku. Většinou maluju večer, roztáhnu barvy po kuchyňské lince, naleju sklenku červeného...
Zpíváme...
Tančíme...
Lyžujeme...
Chodíme a jezdíme...
7. A Co na to manžel, když je kuchyně místo plná jídla plná umění?
Maluju většinou večer a v duchu spoléhám, že už nebude chtít nic jíst 
. Jinak má vegetariánskou restauraci, kde jíme snad denně, takže vařím jen o víkendech nebo když mě to chytne a přetlak kreativity strkám do hrnců. Většinou tam je mrkev, rýže, papriky a indické koření. Vaření je přeci taky umění, jen musím vše dobře zkoordinovat.
8. Musela ses kvůli tvorbě něčeho vzdát?
Ne, naopak, cítím se mnohem bohatší. Ale napadá mne - možná teď méně čtu, nezbývá mi tolik času.
9. Říkáš, jak ti je manžel velkou podporou. A jak na to reagují děti a jiní známí?
Děti si právě zakládají svoje vlastní životy a moje výsledky sice chválí, rádi vezmou šátek jako dárek pro někoho dalšího, ale to je vše. No, kluci. Dcera Týnka občas přijde a nechá se vyfotit s hedvábím - můžete ji na fotografiích nalézt, třeba tady a tady. Netvoří. Neumí ani plést a háčkovat, ani vyšívat, ani šít, ačkoli já jsem tímto naplňovala každou volnou chvilku, dokonce jsem pletla ve škole při vyučování pod lavicí. Spíš píše a přetlaky emocí dává do muziky. Ostatně synové taky, byli jsme dřív taková domácí kapela (klavír, basa, bicí, ságo, kytara, zpěv).
10. Nosíš své výrobky nebo jsi kovářova kobyla?
Nejsem kovářova kobyla, nechodím bosa, ale mám jen takové nedokonalé obutí - prostě nosím ty šály, které se mi ne zcela stoprocentně povedly a jež si netroufám nabídnout k prodeji.
11. Jak vypadá Tvůj ideální den?
Ideální den - všechno přece nejde psát na internet! Určitě tam bude dlouhý spánek, venku plno slunce, pobyt v přírodě a dobré jídlo. Totiž já strašně ráda jím!
12. Čemu se ráda věnuješ ve volném čase, když netvoříš?
Když netvořím, když nefléruju, když neučím v práci, když nezpívám a když zrovna nejím, tak ráda vezmu do ruky knihu. Dříve klasiku - Steinbecka, Undsetovou, Waltariho..., dnes je to spíš Coelho, Miguel Ruiz, Louise L. Hay nebo zlínký Miroslav Hrabica, ráda listuju Biblí. Povídám si s kytičkami na okně, chodíme ven, tancujeme, lyžujeme.... A pořád musí být dost času na rodinu. Děti už bydlí samostatně, mám stárnoucí rodiče...
13. Bez koho nebo čeho by sis nedovedla představit svůj život?
Tahle otázka je trochu filosofická. Mohu napsat spoustu věcí a spoustu lidí, kteří by mi chyběli, ale přeci svoje štěstí a spokojenost nemohu nechat odvíjet v závislosti na lidech a věcech. To máme každý sám v sobě. Víra v Boha (nebo jak si to každý pojmenuje), přijetí sama sebe a vděčnost.Toto jsou moje klíče.
14. Doporučila bys nám na Fleru tvůrce, kterého máš nejraději?
Nemohu nezmínit železnobrodskou Alenku s manželem aleale, pak pravidelně se těším z obrazů Dany Flídrové, miluju něhu u Naguy a jako milovnice šperků z tajemných minerálů zmíním třeba Veverkul.
A nakonec rychlý dotazník.
1. zlato nebo stříbro? zlato
2. venkov nebo město? čím starší, tím víc venkov
3. auto nebo vlak? auto
4. léto nebo zima? léto
5. dieta nebo bůček? dieta - maso totiž nejím
6. moře nebo hory? moře
7. pes nebo kočka? kočka
Lyli, děkuji Ti za rozhovor, ráda jsem Tě poznala.
Odkazy na další rozhovory z klubu Zlatý důl, které už proběhly, najdete v blogu:
