Léto se loučí, ale my vás vítáme a přínášíme ukázky z naší pozdně letní tvorby.
A pro správné naladění si dovoluji vypůjčit báseň Jana Skácela:
Babí léto
Včera letěl vzuchem první bílý vlas.
Zazvonil,
když zvolna k zemi padal -
a slova,
hrubá, nepokorná slova
v hrdle uvízla mi jako rybí kost.
Mé léto,
ty už také šedivíš?
Je tomu tak
a podzim přijde zítra.
Zas celé stromy budou odlétat,
zas ptát se budem,
kam a komu vtříc.
A ticho, chudé jako polní myš,
tu a tam za zády nám pískne.
Mé léto,
ty už také šedivíš?
(Kolik příležitostí má růže. In: J. Skácel. Básně I. Brno: Blok 1995, s. 12)
A jak jsme se s koncem léta vypořádali my?
Díky za návštěvu i případnou koupi a zase za měsíc na viděnou!
