Fler BLOG | martapau / Padesát odstínů Chiyogami

Je pozdní odpoledne, můj poslední den v Japonsku a já se procházím úzkými uličkami Kyota s cílem dokoupit dárečky, které mi ještě chybí. Přeci nemohu přijet s prázdnou. Právě jsem vstoupila do malého tradičního krámku plného nádherných barev. Jsem nadšená. Toulám se mezi policemi a urputně přemýšlím, co komu koupím.

Po chvilce zmateného pobíhání od police k polici dorazím do tmavé zadní části obchůdku. Zběžně očima přelétnu ostatní nakupující, a najednou je to tady. Naše pohledy se setkávají. Je nádherný, naprosto dokonalý, přesně podle mých představ. Chviličku na něho nevěřícně zírám. Po chvilce váhání odvracím svůj pohled a nenápadně okolo něj procházím jako by se nic nedělo. „To je ON. Ten musí být můj!“, říkám si tiše. „To přeci nejsem já. V lásku na první pohled nevěřím“. Jsem zmatená, v rozpacích a nejspíš se i trochu červenám. Nevím, co mám dělat. Jsem velmi, velmi nervózní a chvěji se po celém těle. Snad nepoznal mé rozpaky. Taková náhoda. Hledám HO celý svůj život, ale že na NĚJ narazím zrovna zde v Japonském Kyotu, to jsem opravdu nečekala. Vypadá mužně. Je dokonale vyrýsovaný a každičká část JEHO těla vypovídá o jeho citu pro barvy a harmonii. ON přesně ví, jak zaujmout. I přes svoji krásu však vypadá plaše. Je mi jasné, že pokud něco nepodniknu, mohu toho po celý zbytek života litovat.

Váhavě obcházím kolem velkého stolu s nepřeberným množstvím rozličných předmětů a periferně ho stále pozoruji. „Mám, nemám? Mám!“ Zítra odjíždím domů a pokud se dnes neodhodlám, mohu HO navždy ztratit.

Rázně se tedy otočím a směle kráčím směrem k němu. Mé nadšení však netrvá dlouho. Již jsem téměř u svého vysněného, v tom ale kde se vzala, tu se vzala, stojí před ním krásná mladá Japonečka.

Na první pohled je zřejmé, že se Ti dva dobře znají. Dotýká se ho směle a bez rozpaků. „Ach to je konec, je zadaný“ pomyslím si a cítím, jak silně žárlím. Zklamaně svěsím hlavu a s pocitem, že se již nedá nic dělat, se smutně belhám k východu. V tom do obchůdku vtrhne mladý chlapec. Dívka jakoby se zalekla, opouští MÉHO vysněného a rozpačitě spěchá směrem k nově příchozímu chlapci. Chlapec dívku něžně obejme kolem krku a společně opouští obchůdek. Nechce se mi uvěřit, že HO tu jen tak nechala. Jak mu to mohla udělat?

Najednou je mi jasné, že mi život přichystal druhou šanci, která se jen tak neodmítá. Proderu se tedy zpět a směle se stavím přímo proti němu. Dívám se upřeně na něj. Z nesmělé plaché dívky se najednou stává odhodlaná sebevědomá žena, která přesně ví, co chce. Pomalu natahuji ruku směrem k němu. „Smím?“ Ptám se i přestože vím, že mi nemůže rozumět. Neucukl, směle odolává každému mému doteku. Je to nádherný pocit uspokojení, který se jen tak nezapomíná. Čím víc se ho dotýkám, tím více se cítím smělejší a odhodlanější. Jakoby naše duše splynuly v jednu. Vím, že ho již nikdy neopustím…. bude navždy můj!

Povedlo se. Přivezla jsem si ho domů do Čech a jsem zamilovaná až po uši. Každým dnem objevuji další a další krásy jeho duše…… jmenuje se Chiyogami a je to má láska na celý život!

Takto nějak by se dal popsat okamžik, kdy jsem poprvé objevila nádherným japonský papír Chiyogami. Pro mě je to jeden z nejdokonalejších papírů na světě. Vyrábí se z rostlinných vláken a jeho netradicní barvy jsou nanášeny ručně postupně vrstva po vrstvě metodou sítotisku. Díky jeho buněčné struktuře je i přes svoji měkkost velmi pevný a výborně se s ním pracuje.

Však posuďte sami, jak nádherný tento materiál může být, když se dostane do šikovných rukou