Zatímco v minulém blogu  jsme se pokusily o svůj pohled na svět z ptačí perspektivy, tentokrát jsme se zaměřily na ptáky samotné.

Ptáci se těšili a těší lidské pozornosti patrně od chvíle, co je člověk člověkem. Obdiv a často až posvátnou úctu jim lidé vyjadřují po celou svou historii. Postupně jsme se však posunuli od uctívání božstev až k neuctivému decimování ptactva – a dnes i k ochraně mnoha druhů.

V současném kalendáři tak najdeme jen v květnu hned několik ptačích dnů – například Den ptačího zpěvu (4. 5.), Den stěhovavých ptáků (10. 5.) nebo Den papouška (31. 5.).

 

 

O tom, že ptáci inspirovali lidstvo po celé věky, není pochyb – stačí si vzpomenout třeba na bájného Ikara, který si křídla z ptačích per slepil voskem. Když se však při letu příliš přiblížil slunci, vosk roztál a on se zřítil do moře. Velmi výstižný symbol lidské pýchy, snahy o rychlý vzestup a nevyhnutelný pád.

 

 

Ptáci jsou ztělesněním odvěké lidské touhy vymanit se ze zemské tíže a dosáhnout vyšších sfér – stejně jako andělé, jejichž předobrazem jsou právě ptačí křídla. Mnozí staří mistři nejprve studovali anatomii kostry a stavbu peří u ptáků, aby je posléze využili ve svých andělských obrazech, sochách či dokonce v prvních létacích strojích. Dochované studie a náčrtky jsou toho neklamným důkazem.

 

Snad každá lidská kultura zahrnula ptáky do panteonu svých božstev. Ve starém Egyptě uctívali sokola jako boha Hora, jehož „Horovo oko“ vídáme dodnes například na špercích – a je považováno za symbol královské moci i magických dovedností.

 

Další ptačí božstva můžeme nalézt například na Rapa Nui – Velikonočním ostrově. Opeřeného hada jménem Kukulkan (u Mayů) či Quetzalcoatl (u Aztéků) uctívali obyvatelé Střední Ameriky, okřídlené bytosti zvané Anunnaki se objevují už v rytinách starého Sumeru. Ostatně i samotný nejvyšší bůh Olympu Zeus se podle bájí proměnil v labuť, aby svedl Lédu, manželku spartského krále.

Mnohé domorodé kmeny dodnes používají totemy s ptačí symbolikou nebo zdobí své čelenky ptačím peřím. Není to snad jistá forma „chlubení se cizím peřím“, anebo touha po vzdálení se rodné hroudě a přiblížení bohům ?  Také historická i moderní heraldika zná bezpočet orlů, orlic, sokolů, čápů či Fénixů v erbech řady evropských rodů, měst a panovníků. Na mnoha mincích, bankovkách, vlajkách i státních znacích – včetně velkého znaku České republiky – najdeme četná ptačí zpodobnění.

 

Majestátní orli, ale i další dravci byli člověku odedávna inspirací. Dnes víme, že sokol je nejrychlejším letcem z celé ptačí říše. Na vyhlédnutou kořist se vrhá střemhlavým pádem a těsně před jejím uchopením prudce zpomaluje. Pro tento účel je jeho oko chráněno tzv. mžurkou – průhledným třetím víčkem, které funguje jako ochranné brýle.

Sokol je také pravzorem pro sokolnictví – loveckou techniku založenou na spolupráci s vycvičeným dravcem. Tento sport dodnes provozují zájmové skupiny příznivců po celém světě, přičemž řada tradičních mongolských pastevců tímto způsobem stále loví drobnou zvěř pro obživu.

 

 

 

Dalším ptákem, který spolupracuje s člověkem (či spíše je člověkem využíván) při lovu, je kormorán. Speciálně vycvičený pták uloví rybu svým přirozeným způsobem, ale nemůže ji spolknout, protože mu rybář před lovem podvazuje hrdlo. Velkou ulovenou rybu tedy rybář kormoránovi odebere a odmění ho menším úlovkem.

 

Evolučně jsou ptáci přímými potomky dinosaurů, kteří přežili někdejší pád asteroidu na Zemi. Asi nejlépe je tato příbuznost vidět na velkém exotickém nelétavém kasuárovi přílbovém, který je zároveň i nejnebezpečnějším ptákem; přestože je hlavně býložravý, při svých útocích kopnutím drápatou nohou usmrtí nejvíc (neopatrných) lidí.
Až si tedy příště dáte grilované kuře, pochutnáte si vlastně na nějakém novodobém velociraptorovi. :-)

Nicméně vztah člověka k ptákům je i dnes silně kontroverzní: zatímco některé druhy ptáků nosí pomyslnou gloriolu posvátnosti, jiné považujeme téměř výhradně za svoji potravu.

Je to velmi individuální; na jedné straně můžeme vidět například slepice, průmyslově chované kvůli výtěžnosti masa a vajec ve velmi nedůstojných podmínkách, a na straně druhé existují komunity lidí, kteří právě takové ptáky z klecových chovů zachraňují a poskytují jim láskyplnou domácí péči. Některé ptáky střílí lidé pro zábavu, jiným stavíme budky, krmítka a pítka...

Hm, takový je člověk.

 

 

Ptáci zdaleka nejsou tak hloupí, jak si lidé donedávna mysleli. Už v pohádkách platilo, že ten, kdo rozumí ptačí řeči, získává velmi důležité informace.

 

 

Teprve v poslední době však věda objevuje nové poznatky o inteligenci ptáků. Víme například, že některé druhy papoušků disponují inteligencí srovnatelnou s předškolním dítětem, ale ani slepice rozhodně nejsou hloupé. Husy dokonce velmi dobře hlídají dům, sojka zase dokáže ochránit bezpečí celého „svého“ lesa a křikem signalizuje nebezpečí jak sobě, tak i ostatní zvěři.

 

 

Věděli jste, že zpěvní ptáci přizpůsobují své písně prostředí, jeho hustotě i hlučnosti ? Třeba kos zpívá mnohem hlasitěji ve městě než na vsi,  jeho písně obsahují proměnlivé sloky i opakovaný individuální refrén.

 

 

Vrabec ve skutečnosti jen necvrliká, nýbrž zpívá několik složitých, téměř „Mozartových“ skladeb současně – ovšem tak rychle, že lidské ucho je nedokáže zachytit. Když totiž zvukaři vrabčí písničku několikanásobně zpomalili a rozložili na jednotlivé stopy, zjistili, že ptačí pěvec zpívá několik různých melodií a rytmů zároveň. Páááni…

 

 

Také už víme, že mohutní nelétaví pštrosi ve skutečnosti nestrkají hlavu do písku, ale v nebezpečné situaci se snaží opticky se zmenšit skloněním svého dlouhého krku k zemi. Právě pštrosi vynikají starostlivostí o své mladé, které vychovává výhradně samec. Bez účasti pštrosice sám sedí na vejcích a pak učí svá pštrosáčata hledat potravu i vodu, chránit se před predátory a statečně se bránit; jejich nejčastější obranou je útěk, současně nejrychlejší běh v ptačí říši.

Víme také, že když kohout obrazně „budí slunce“, ohlašuje svým kokrháním nový den nejen na svém dvorku, ale dává tak na vědomí širokému okolí, zejména dravcům, kde je jeho výsostné území, které je ochoten ubránit i za cenu života.

Přestože páva v jeho domovině občas považují lidé za potravu, v našich zeměpisných šířkách je symbolem vznešenosti a ozdobou zámeckých parků či královských sídel.

A zatímco slavičí zpěv je pro nás ztělesněním léta, svobody a volnosti, slavičí jazýčky bývaly nezřídka na jídelních lístcích opulentních šlechtických hostin.

Pro mnohé evropské domy jsou vlaštovky a jiřičky symbolem rodinného štěstí, avšak v divoké Africe, kam na zimu odlétají, jsou stále loveny lidmi jako potrava.

O labutí věrnosti bylo sepsáno mnoho uměleckých děl;  jak je tomu doopravdy však vědí jen samotné labutě.

 

 

Kontroverze lidí vůči ptákům zasahuje mnohem dál.

Například v křesťanství je holubice symbolem Ducha svatého, nositelkou míru a dobrých zpráv — ale zkuste to říct holubáři, kouzelníkovi, nebo šéfkuchaři luxusní restaurace.

 

 

Dravci jsou v západní kultuře rovněž atributem mnoha svatých – například patrona myslivců sv. Huberta.
Někteří draví ptáci, zejména noční lovci, však u lidí mají rozporuplné postavení. Momentálně velmi oblíbená sova je odedávna považována za symbol moudrosti a učení; už antika hovoří o Pallas Athéně, jejíž patronkou byla právě sova (a velmi to podpořila i všeobecná obliba Hedviky, sovice sněžní Harryho Pottera). Současně je však sova i zvěstovatelkou smrti a představitelkou temné strany světa. Dlouho se věřilo, že houkání sovy smrt přivolává, ale pravděpodobně jde o opačný efekt – noční světlo v pokoji nemocného člověka láká sovu do blízkosti domu, pravděpodobně i kvůli lovení světlem nalákaného hmyzu.

Podobně je tomu s havrany a krkavci, kteří jsou spojováni s čarodějnicemi, plnými „nečistých“ sil, znalých čar (tedy písma) a bylin (přírodního léčení).

 

 

Stejně je tomu i se supy, kteří krouží kolem mršin. Právě oni jsou důležitou zdravotní hlídkou ve volné přírodě, protože účinně odstraňují potenciální zdroje infekce z rozkládajících se těl uhynulých zvířat.

V buddhismu je dokonce praktikován tzv. vzdušný či "nebeský pohřeb", při němž jsou lidské ostatky (na k tomu určeném místě a k tomu určenými odborníky) rozsekány na kusy a nabídnuty supům. Tento rituál však souvisí spíše s nedostatkem jiných možností pohřbívání; v nehostinných a pustých velehorách nelze zesnulého jednoduše zakopat do (většinu roku zmrzlé) kamenité půdy, ani jej spálit kvůli nedostatku dřeva.

Samotný let ptáka je často považován za symbol duše odlétající z těla zemřelého člověka do nebes.

To je v tuto chvíli pro nás smutně příznačné - právě tento ptačí blog věnujeme své klubové kolegyni Hance Konopiské, která nás nedávno navždy opustila. Kéž i její duše nalezne volnost ptačích křídel...

 

 

V církevní tradici jsou ptáci obecně považováni za symbol moudré a mírumilovné síly, která povznáší lidskou duši k Bohu tím, jak vzlétají a stoupají vzhůru k nebesům.

Jsou to však ti samí ptáci, kteří na plážích příliš často sezobou místo přirozené potravy i kousky plastů z lidských odpadků, a ti samí ptáci, kteří, obaleni ropou z ekologických havárií tankerů, musí nechtěně čelit lidské nedbalosti a hrabivosti.

 

 

Jsou to titíž ptáci, jejichž peří zašíváme do peřin a teplých bund; peří, kdysi drané po večerech při praskání ohně v kamnech a vyprávění neuvěřitelných historek. Peřinu do výbavy přece musela mít každá správná nevěsta a závěrečné dodračky se neobešly bez tradičního pohoštění a stopečky domácí kořalky, jak si ještě vzpomínám…:-)

 

 

Jsou to ti samí ptáci, jejichž peří svou dokonalostí inspiruje stavební inženýry a konstrukcí křídel i samotné tvůrce letadel.
Titíž ptáci, o nichž toho ještě tolik nevíme...

 

O ptácích by se dalo napsat ještě mnoho dalších zajímavostí;  jsou skutečně nekonečným zdrojem inspirace.
S tímto vědomím jsme se rozhodly svou tvorbou ptákům vzdát alespoň malý dík prostě za to, že JSOU.

Jak jsme se svých úkolů zhostily, inspirovány touto paletou, se podívejte s námi ...

 

 

Zasněnou závěsnou dekoraci Hrdlička vytvořila Laura.K:

 

Nákrčník s korálky od D.FELIX schválil i přímořský racek :

 

Něžnou brož s kolibříkem vyrobila z kuxusních korálků Katylier:

 

Náramek s ptačí písničkou vytvořila Muzikanti sobě:

 

Ptačí svíčku ze včelího vosku odlila aSnilek:

 

Mahel  ušila praktický ptáčkový obal na knihu :

 

Dárkovou krabičku na poklady vymalovala RE-NATUS:

 

Náhrdelník, inspirovaný vlaštovkami (a tetováním), vyrobila Hanna.H:

...zmíněné tetování jako inspirace pro dva :-)

 

Krásně jsme se proletěly, že ?  Snad se v oblacích líbilo i vám.
Budeme rády za vaše komentáře, zkušenosti i vyjádření přízně, děkujeme za vaše návraty...

...a už teď se těšíme na další, tentokrát letní tvorbu - jak jinak než zase na zajímavé téma, které lze zpracovat pokaždé jinak.

Současně ráda připomínám, že všechny fotografie, použité v tomto blogu, pochází z objektivů a archivů členek klubu a jeho příznivců. Děkujeme...

Pro klub 100x jinak připravila Mirka RE-NATUS  a Katka Katylier ,  a svými výrobky i fotografiemi i všechny zúčastněné členky klubu.