rybkaH

slova co dokážou povzbudit slova co dokážou zabít mlčení ticho prázdnota co jste tím chtěl říct Hamlete?

studená mlha mi dýchla do tváře tak jako ty v koupelně pusa od fluoru při ranním vítání loučení u branky mě po nohách laškovně šlehly ostružiny a poslední pár silonek vzal za své škrábaly jako tvá brada nejvyšší...

podvečer náhody zprvu pár přátel muzikantů na horkem rozpálené terase a tmavou nocí nás stále přibývá v parku už dávno ztichla ospalá ptačí hnízda jejich majitelé si rádi s námi mění role a naslouchají jak...

možná je všechno jenom obraz za sklem jen neodbytné toužení po lepším světle po krásných barvách po pravém momentu v hledáčku života i času úžasný snímek na hony vzdálený realitě co vyhrává všechny soutěže...

v letním odpoledni v žáru hodin přešlapujících na žhavých uhlících se nad ulicemi vznáší tajemství a dráždivé otazníky dívky v lehkých šatech plují chodníky jako majestátní plachetnice mnohdy se skasanými...

v čase kdy mnozí ještě spí přestože slunce ušlo už velký kus cesty stávám u okna a hledím mému stromu před domem z očí do očí v zeleném listoví jako v oceánu se chvěje vzduch a pavoučci se houpou ve svých sítích...

jidášovy uši potají naslouchají co se děje když sleze první sníh stopečky se pýří před žhavými ohnivci a řasnatky koketně klopí řasy míhavky prosvětlují čisté vody potůčků a vesele si povídají s čapulkami...

postavím na okno křehký brambořík budeme mlčky sledovat kontrast ledových květů a něžné růžové svařené víno jako horká krev s neposednými loďkami citrónu pár hřebíčků na podšálku a občasné cinknutí lžičky...