Také si občas zavzpomínáte, jak jste prožívali Vánoce jako děti? Nemohli jste se dočkat, až pod stromečkem najdete dárky? Těšili jste se na cukroví a chodili ho "tajně" ujídat do spíže? Pomáhali jste zdobit stromeček? Pokoušeli jste se vidět zlaté prasátko? Pozorovali jste rádi prskavky?
Členové klubu Kreslíme tvořili na téma "Vánoce mého dětství" a nyní Vás zvou na virtuální procházku krajinou svých vánočních vzpomínek.
Laňka mi připomíná pohádkový a tajuplný les plný překvapení... Miluji pohádky a fantasy příběhy, které v zimě a s blížícími se Vánoci mají úplně jiný rozměr, než v kterémkoliv jiném roční období. V zimě je též potřeba se postarat a podpořit zvířenu v lese, a takové čekání na onu chvíli - zda nějakou tajuplnou srnku uvidíte, je přeci krásné... Pak může začít pohádkové vyprávění o tom, kdo je v ni třeba zaklet...
Moc si z Vánoc bohužel už nepamatuji, ale vím určitě, že jsem jako dítě kromě ujídání těsta na cukroví milovala zdobení vánočního stromečku. Výrobu papírových řetězů, prskavky a ty pestrobarevné staré skleněné ozdoby – každá jiná, žádná sada kompletní... Nejraději jsem měla duhové koule, snad proto jsem je věšela hoooodně opatrně, aby se pokud možno žádná nerozbila. A světe div se, pár jich ještě máme. A stromeček u nás doma dodnes zdobím já - je to moje srdcovka.
Na Vánocích přeci byla nejkrásnější ta pohoda, potom, co se člověk 24. večer uložil do postele. Už věděl, co všechno Ježíšek přinesl a s čím začne druhý den ráno. A taky to, že ho čeká ještě návštěva u babičky a pak spoustu sáňkování, mokra a zimy. Věděl i to, že nejvíc o Vánocích voní právě zažehnutá sirka, doutnající svíčka a nejvíc potěší ta spousta světel ve tmě. Hlavně to největší. Ta kometa, která ozářila nebe poseté hvězdami a otiskla se i dolů do tichých třpytivých závějí. A kolem je ticho přehlušované jen mihotavými světly.
Vánoce mám již od dětství spojené se svíčkami. Tenkrát nebylo obvyklé, že by se svíce zapalovaly tak často, jako je tomu dnes (alespoň v naší rodině). A já dodnes vnímám mihotavé světlo vystupující ze tmy jako magické. Pamatuji si svoje dětské kresby s vánoční tématikou - na většině z nich byla svíčka a pak větvička vánočního stromku s baňkou. Při kreslení jsem se tedy opět vrátila ke svému oblíbenému dětskému vánočnímu motivu - svícím.
Adventní čas a Vánoce mám spojené s pečením perníčků. Celý rok jsem se těšila. Dnes tuto tradici přebírá dcera a vidím, že vnoučata se těší, tak jako já v dětství. Tato tradice u nás v rodině dodnes přežívá. Zkrátka Vánoce jsou u nás perníčky, a pak to ostatní...
Nevím proč, ale při vzpomínce na mé Vánoce z dětství je vidím tak nějak z ptačí perspektivy. Cítím tu atmosféru Vánoc plnou očekávání a radosti, mrazivého vzduchu a z trouby sálajícího tepla a vůně čokolády a perníků. Má vzpomínka na Vánoce z dětství je ta, kdy po chladné a v sněhu se brouzdající procházce sedím doma zababuchaná u dechy, ale tváře mám ještě do červena zbarvené mrazem. Ještě cítím čerstvý venkovní vzduch, ale už si můžu naplno užívat tepla domova. A v hloubi srdce cítím ten nepolapitelný a nepopsatelný pocit, tu jiskřičku a záchvěv blížícího se Štědrého dne.
(Na Zare nabízí tuto autorskou kresbu k zakoupení << zde >>.)
*********************************************************************************************************************
Děkujeme za komentáře, lajky a sdílení. Pokud rádi kreslíte a láká Vás se aktivně účastnit našich klubových výstav a blogů, přijďte mezi nás do klubu << Kreslíme >>!
*********************************************************************************************************************
Blog připravila: << La Petite Bohémienne >>
