Rozmilí poutníci,
čtenáři, diváci! 

Opět dočkali jsme se dne toho zázračného, kdy ve vesničce jejich rodné radujeme se z narozenin Otmara Chvaliny a narozenin i jmenin mecenáše jeho nerozlučného zároveň. Jest tomu poosmé již bez účasti jich pozemské, avšak to pranic neumenšuje velikolepost slavnosti na jich počest a stále jako dříve až navěky pro ně pořádané.

Kdo v paměti živé chová loňský jarmark zvučný s vyčerpávajícím vysokohorským Ottovým rekreačním pořadem naučným, jenž ovšem byl výstupův i sestupův vysokohorských zcela prost, nechť ráčí nyní důkladně se připraviti na túru mnohem a v mnohém náročnější. Ctihodní páni a zejména spanilomyslné dámy, nedejte se ve vlahé aleji březové oklamati lehkým zahájením vycházkovým, k němuž do kroku zdaleka ne pochodového či alespoň přehlídkového nám z dáli převeliké, netušené - z oblakův a let vzdálených - tolik blízký hlas Mistrův takt udává. Takt jest to, pravda, tuze volný a poněkud waltzový, ono však zajisté podaří se nám jej pochytiti, jej se chytiti a sborem úhledně vykročiti. Jen bude as potřeba do kroku přidati, neb čeká nás pouť sic ne až nadoblačná, leč věru daleká. Můžeme-liž na okruh již vyraziti?

Z MĚSTCE DO MĚSTCE OKOLO HRADCE! 

Na rozdíl od pravidelných poutí svatoladislavských, v rodišti Mistrově a okolí nejbližším konaných, hotovíme se putovati z Městce - nikolivěk Králové - až do Hradce - baže Králové -, kde byl básník náš milený léta dlouhá žil, pro dobytek směsi krmné míchal, pro lid básnil, psal, šprýmoval, housle a cello hrál. Roku tohoto jest nám totiž oslaviti nejen 96. výročí narození jeho, ale též 800. výročí založení města Hradce a 30. výročí vydání sbírky Hradecké eseje. Tu usmyslil si Mistr Chvalina sepsati a jako knihu svou prvou tiskem vydati, by jí město své drahé ku 770. výročí zmínky prvé o něm psané uctil. Neb počin ten ukázal se býti drahým až nadmíru i pro štědrého celoživotního mecenáše Chvalinova, musili oba vynaložením nemalých sil společných sháněti ještě podporovatelův a dárcův četných, přečetných, nespočetných... Díky Bohu byli úspěšni. Ba co více: pro svůj záměr dokázali získati i výtečného illustrátora - malíře a grafika Mistra Karla Kratochvíla. Ku zhruba sto třiceti Chvalinovým essayům hradeckým byl nakonec vytvořil více než stovku výstižných perokreseb svižných, jimiž - zachytiv na nich rozličné motivy místní - byl výslednou knížku neskonale obohatil. Žel, on zakázkou tou (snad ne zpětně proklínanou...) se obohatiti vskutku nemohl, neb prostředky pracně nastřádané nadací Za Hradec krásnější, jež byla se vydání zhostila, nevystačily proň než na peníz skrovný. Valnou většinu rozpočtu pohltila tiskárna, tehdejší náklady výrobní lze si dnes jen stěží představiti. Mistr Chvalina i mecenáš jeho nejvěrnější pochopitelně byli na knize své dřeli s úsměvem a gratis.
Veršozpracovatelská suita Ottova dovolila si na lopottu jejich tehdejší navázati a ku trojvýročí tak významnému pamětní sadu pohlednic královéhradeckých uchystati. Vypravena jest sice prostě, skromně, alebrž důstojně sdostatek. Jak (v což pevně doufáme) pravil by Mistr: nemáme se vůbec zač styděti. Račte se s paklíkem pohlednic zbrusu nových vydati na vydatný výšlap královéhradecký - dvaceti třicetiletými básněmi Chvalinovými i kresbami páně Kratochvílovými provázený - a nechte se oblažiti význačnými i zasutými pamětihodnostmi a zákoutími básníkem opěvovanými či zatracovanými.

Ku Hradci jest cesta dlouhá, kdo ji nezná, ten jest bloud... á...! Co to nevidím? Jaké štěstí! Tam, při soutoku Labe s Metují, se velbloudi, psi i lvi naši v stínu povalují. Zajděmež si za nimi a osvěžmež se tam s nimi. Důrazně však žádám: nekrmiti, nehladiti, za uši, hřívy ni oháňky netahati, kolkolem nepovykovati.
Jaká škoda, že letos právě neukázal se zde onen tajemný pán ve fezu, kterýžto byl nám předloni tuze lál, když již třetího léta v řadě nebyl se mu jediný velbloud náš vznešený ukázal. Nemusel by jich nikde naháněti a navrch k nim mohl se i pěknou řádkou lvův či psův hrůzu nahánějících pokochati.
Dítka jedna nezvedená, prosím vás, kolikráte musím vám to opakovati? Nekrmte nám je těmi banány. Ty byly mamičky vaše - při cestě je v Josefově v páně Hejcmanově odborném obchodě zbožím koloniálním v jakosti prvotřídní pořídivše - zajisté jen pro vás zamýšlely. Pro tváře němé máme z osvědčeného zdroje téhož specielní Ottovy směsi krmné.
Budou-li od nynějška všichni tiši a vzorni (a dá-li Pánbůh a zvířectvo naše lenivé dá si říci), snad mohlo by se nám podařiti do karavany se seřaditi a do města Hradce tak slavně vstoupiti. To byl by ovšem vjezd přímo triumfální! Až ráčí nás zočiti, to budou i veledůstojní lvi hradečtí uctivě, leč nedůstojně s tlamou dokořán zírati. A jak budou nám vznešenost suity Ottovy&Chvalinovy včetně ctěného poutnictva doprovodného záviděti! My však, nikterak se nad ně nevyvyšujíce, rádi je do čela průvodu přizveme a necháme se městem jejich provésti. Nuže, kráčejmež majestátně za nimi.

Haleluja! Lvům královým budiž sláva a dík, že ráčili se nám tak předůkladně věnovati. A že konečně usmyslili si dnešní korso slavnostní okolo věnného Hradce, jím skrz naskrz i křížem krážem za uzavřené prohlásiti, dříve než byl kdo z nás únavou bídně zhynul. Za to budiž jim sláva a dík vpravdě nastokrát. Městu králové budiž sláva naosmsetkrát!
Vy, města Hradce a básníka Chvaliny příznivci nejvěrnější, vy račte se po exkursi namáhavé kamkoli do chládku složiti a pokuste se dechu popadnouti, sil svých obnoviti. Než počne se procesí naše poutní zpět ku Městci ubírati, vřele doporučujeme Vám namísto špačkův tlučení řádně si zdřímnouti a klukovský sen básníkův nechati si zdáti, vůněmi i tóny dřeva vanoucími z dílny Mistra houslaře Karla Pilaře a credem jeho nezlomným nechati se kolébati, osvěžovati, vzpružovati, byste mohli čile zas vyskočiti a vykročiti.