čarart

Všechno začalo na chatě, kam jezdíme s přáteli. Každý rok ji uklízíme a po jednom takovém důkladném úklidu můj syn donesl mokrou hroudu hlíny, že si s ní chce hrát uvnitř. Zamračila jsem se, protože jsem viděla ten nepořádek, který po něm zůstane. Ale dovolila jsem mu to.

Dala jsem mu podložku a pro jistotu si k němu sedla, aby z toho nebyl velký nepořádek. Začal modelovat, jako s plastelínou. Přisedl i můj mladší syn a já se k nim přidala. Postupně si přisedali i ostatní dospělí a najednou jsme si začali hrát všichni bez rozdílu. Ukazovali jsme si svoje výtvory a byli jsme díky jedné hroudě hlíny naprosto unešení.

Výrobky jsme si vystavili na krb a při další akci, asi za měsíc, jsme proschlé hliněné výtvory dali do krbu a vypálili.

Takhle začala moje láska k hlíně.

Nejdřív jsem si hrála jen na chatě, kam jezdíme zhruba jednou za měsíc. Ale po čase mi to přestalo stačit a hlínu mám doma stále v koutě v krabici na zemi, kam usedám, kdykoliv mám čas.

Hlína… jak úžasný je to materiál. Je jí všude kolem nás tolik. Nemusíme do supermarketu a počítat, kolik naše záliba bude stát. Náklady jsou téměř nulové.

Zaměřila jsem se na výrobu korálků, které si vypaluji doma v krbu. Nepotřebuji k tomu ani nákladnou pec, ani nikoho žádat, aby mi výrobky vypálil.

Když jsem ukazovala své korálky přátelům, byli nadšení a ptali se mě, proč jsem tím už dávno „nezaplavila trh“.

Nelze. Je to časově velmi náročné a hlavně – způsobem, jakým tvořím, nelze uvažovat o komerčním rozšíření.

Jsou to pro mě rituálně vyrobené předměty, u kterých nejde urychlit jejich vznik.

Proč rituálně? Tak, jak ochranná síla pentagramu spojuje ve svých hrotech energii země, vody, ohně, vzduchu a ducha, i já se obracím ke všem živlům, aby se spojily v harmonii při výrobě mých korálků. Voda hlínu promění, s myšlenkou na člověka, pro kterého tvořím, do ní vkládám svou energii a pozitivní přání. Na vzduchu vyschnou, v ohni se vypálí. Nakonec je zaleštím a zavoskuji.

Cítím energii, kterou do nich vkládám. Ke každému živlu přistupuji s úctou a pokorou.

Mám radost z každého výrobku. A i konečné skládání korálků je pro mě chvílí radosti, protože musím cítit jejich harmonii.

Po letech jsem se ke korálkům znovu vrátila.

Hlína zůstala v mém srdci – jako začátek, jako ticho a rituál, ke kterému se vždy ráda vracím. Dnes ale pracuji i s jiným materiálem.

Používám skleněné korálky z dílen , které v sobě nesou tradici českého sklářství. Každý z nich má svůj lesk, barvu a světlo, které mě inspiruje jiným způsobem než hlína.

Spojuji tak dva světy – zemitost a klid hlíny s jemností a třpytem skla.

Ať už tvořím z jakéhokoliv materiálu, jedno zůstává stejné – tvořím pomalu, s citem a s myšlenkou na harmonii i na člověka, který moje korálkové šperky bude nosit.

S láskou v srdci
Hana Mojžíšková