COLORYS

Z MÁMY MALÍŘKOU

Přebalit, nakojit, uspat, nakrmit, přebalit… Znáte to taky?

JÁ TEDA JO!

V jedné ruce držím řvoucí půlroční batole, druhou míchám mlíko, které se mi nedaří úplně protřepat. Batole se vzpírá a já mám co dělat, aby mi nevyklouzlo z ruky.

V postýlce se vzteká jeho dvojče, kterému se šprajcla nožička mezi šprušle.

Mezitím mi čerstvá dvouleťačka oznamuje, že udělala a-a a běží mi ukázat obsah nočníku, který samozřejmě cestou vyleje.

Mířím k postýlce. Ve spěchu uklouznu na vycintaným čůrání a málem spadnu.

Odkládám batole do židličky, vyprošťuji jeho dvojčeti nožičku ze šprušlí a přenáším ho do druhé židličky.

Dvouleťačce dávám jídlo na stoleček, ta ukáže na dětskou židličku vedle a říká: „Mami, hačí!“. Vysvětluji, že se za ní sednu později a běžím ohřát příkrmy pro dvojčata. Začne se vztekat, pak utichne a já slyším dávení dvojčete...

Chtěla mi pomoct s krmením…

Vytahuji batoleti kus mrkve z pusy a dvouleťačku posazuji zpátky ke stolečku.

Běžím stáhnout připálený příkrm ze sporáku.

Dvouleťačce padá lžička se špenátem na zem a nohou vše rozpatlává.

Jedno dvojče bouchá ručičkou do pultíku a druhý začíná vřískat a mnout si oči….

Večer padám únavou, dvojčata ještě nespí, a mě čeká kolotoč uklízení, vaření a praní.

JENOMŽE!

Z tohohle by se jeden zbláznil. A tak, vždycky když mám čas, začnu vytvářet různé věci.

PROČ?

Abych si odpočinula.

Abych vypnula.

Abych konečně taky dělala něco jiného.

Určitě to znáte. Prostě chcete být i někdo jiný, než „jen“ máma, uklízečka, kuchařka, kojná...

Před dvěma lety mě okouzlilo háčkování, vloni jsem šila pytlíčky na vánoční kalendář a letos mě vzala malba na textil.

A TAK!

Jsem začala malovat. Sobě, dětem, dětem kamarádek, kamarádkám jejich kamarádek… Až mi začaly chodit prosby i od vás.

A PROTO!

Jsem založila tento obchod, abych malým i velkým přinášela v mých volných chvílích radost.