Cow

Přemítáte například o něčem, co se stalo kdysi dávno: někdo se vás na cosi zeptal a vy jste neznali odpověď. To je mé jméno.

Možná hustě pršelo. To je mé jméno.

Nebo po vás někdo něco chtěl. Vy jste to udělali. A pak vám řekl, že je to špatně. "Promiňte, to je omyl," - a vy jste museli udělat něco jiného. To je mé jméno.

Možná to byla hra, kterou jste hrávali v dětství, anebo něco, co vám letmo přišlo na mysl, když jste byli starší a seděli jste v křesle u okna. To je mé jméno.

Nebo jste se někde procházeli. Kolem kvetly květiny. To je mé jméno.

Nebo jste hleděli do řeky. Blízko vás stál někdo, kdo vás miloval. Chtěl se vás dotknout. Cítili jste to, ještě než se to skutečně stalo. A pak se to stalo. To je mé jméno.

Anebo jste slyšeli, jak kdosi volá z velké dálky. Ten hlas byl téměř ozvěnou. To je mé jméno.

Leželi jste v posteli, pomalu jste usínali a najednou jste se čemusi zasmáli, nějakému žertu, který platil na vás, hezké zakončení dne. To je mé jméno.

Nebo jste jedli něco dobrého a na vteřinu jste zapomněli, co to vlastně je, pokračovali jste v jídle a uvědomovali si jen, jak je to dobré. To je mé jméno.

Mohlo být kolem půlnoci a oheň v kamnech zvučel jako hrana. To je mé jméno.

úryvek z mé oblíbené knihy autora Richarda Brautigana - V MELOUNOVÉM CUKRU