Dlouhanoha

Ahojky,

jmenuju se Jana Hanzlíková, ale ve světě internetu jsem kdysi dávno, předávno začala používat nickname Dlouhanoha. A od té doby tohle internetové jméno mám, i když okolnosti, které ve skutečném světě vedly k jeho vzniku, dávno pominuly. Ne, že bych měla nějak kratší nohy než zamlada, nebo že bych o ně nedejbože přišla, ale už mi to po horách neběhá tak tychle, víc funím a málokoho napadne označit můj krok za dlouhý. Mrzí mě to. Možná bych měla změnit nickname.

Vystudovala jsem tenkrát biofyziku na jedné neženské škole v Praze, říká se jí zkráceně matfyz. Bylo to fajn a moc ráda na všechny z naší podzemní laboratoře vzpomínám (ahoj Pepo, Jardo, Vládíku, Marku, Vladimíre, Katko, ...). Moje druhá (možná ta ženská?) polovina se potřebovala v té době nějak kreativně vybít. A tak jsem začala randit s Photoshopem. Je to už víc než 13 let :-o !!! Jejda! Nestačilo to. Ta ženská ve mně toužila víc cítit život, chtěla vyběhnout z temného podzemí někam co nejvíc nahoru, kde skoro pořád svítí slunce, vane ostrý vítr a ledové krystalky sněhu křupou pod nohama. A utekla mi do hor. V objetí těch nejvyšších hor světa, v náručí mocné Dhaulágiri a jejích sester, pocítila neskutečný příliv energie. Nepopsatelný pocit, doprovázený sevřením srdce, úsměvem na rtech a vědomím, že žiju. I když nohy ve zmrzlých pohorách měly naprosto odlišné zážitky. Do podzemí nebylo návratu, omlouvám se... Byly jen hory... a doma v teple pak Photoshop.

Hledám svou novou cestu. Cestu, kterou kráčím po boku svých synů a muže. Otře se ta cesta kolem čarokrásných hor? Jsem dobrá máma? Kolik mám času? Čert ví. Raději bych měla jako doprovod zase svého strážného anděla. K cíli prý vedou jednotlivé kroky. Můžou být i prťavý. Našlápla jsem... ale vlastně pořádně nevím kam. I když nějakou představu mám :-)