evey taylor zřídkakdy maluje, častěji kreslí do svého sešitu s černými deskami, ve volné chvíli propadá kouzlu černobílých stránek, uniká realitě na vlně barevných obrázků běžících rychlostí 26 snímků za vteřinu, pokouší se fotit něco jiného než hezké fotky z dovolených, příležitostně myslí ve verších, ráda tvoří své vlastní světy píšící tužkou na papíře, ale hlavně se pokouší žít a přežít ve světě, ve kterém bohužel neexistuje bruce wayne, lidé neví, čemu věří; vlády si dělají, co chtějí a na občany se neohlížejí; politici a pár dalších lidí, někdy i někdo z našich blízských, lžou světu a většina z nás lže hlavně sama sobě s tím, že to tady je celkem v pohodě...
a proto se rozhodla všehno hodit za hlavu a konečně vyklouznout z toho šedivého davu, postavit se na hlavu, časem možná skončit v bohnickém ústavu, čekat na prince s netopýřími křídly, nepočítat finance, ani životní nuance, už ne jenom přežívat, ale svůj život si plnými doušky užívat
(ví, že se občas může začít topit, ale musí se naučit životem plavit, neutopit se v bahně, nezabít jehně a věřit nejen janě, ale i dalším lidem, brát věci s nadhledem a klidem, však my tu naštěstí věčně nebudem...)