Ed Peo Gers

Jsem zcela obyčejný člověk ,nikterak si nechci hrát na umělce a ani to slovo umělec se mi moc nelíbí. Spíš věřím a udělal jsem takovou skušenost ,že řemeslo preciznost nebo poctivost jsou právě ty důležité podmínky. Ano věřím v ty jisté zákonitosti které vedou k výsledku. Líbí se mi názor že věci často kladou odpor, než se to posléze podá a vznikne něco krásného nebo hodnotného. Japonci říkají že kvalitní věci vznikají pomalu. S tím samozřejmě do určité míry též souhlasím. Proto mne zajímá jak tvoří sama příroda. Jak vznikají lišejníky ,mechy či jiné nádherné struktury. Nikdy jsem neměl rád ve tvorbě něco kopírovat a přímo jsem nesnášel portrétování, figurální malbu a podobně. Spíše mne zajímalo něco mezi nebem a zemí ,jak věci vznikají ,jaké jsou zákonitosti struktur, barev, vrstev. A nebo jak je například možné že člověk dokáže namalovat užasně silný,hluboký a působivý obraz. A to i přes to ,že malovat vůbec neumí. Jen například v dané chvíli prožívá nějaké psychické rozpoložení jako je například pocit euforie, štěstí a nebo hlubokého smutku. Proto je pro mne v tvorbě vždy důležitější ta autentičnost a opravdovost než ty všelijaké celebritní prázdná pozlátka. Patřím k tvůrcům kteří potřebují tvořit stejně tak jako jíst,spát,pohybovat se. Mech se také nikoho neptá zda může ve vlhku růst a zda to bude krásné či ne. Mech si prostě roste tam kde má k tomu podmínky. A stejně tak my a nám podobní kreativci ,tvůrci či vesmírní tanečníci tvoříme protože potřebujeme tvořit. Potřebujeme trochu vykompenzovat ty svoje vlastní nejistoty ,komplexy ,neštastné lásky, pocity nenaplněnosti a utrpení. Nevěřím totiž tomu že by někdo z nás tvořil kdyby byl absolutně štastný a "vyřešený". Ty naše emoce ,touhy ,přání i neschopnosti se dotýkat krásy s uspokojujícími a naplńujícími pocity. Jsou pro nás právě těmi podmínkami pro naši tvorbu. Stejně jako Michelangelo který pracoval za zrovna né vhodných podmínek v Sixtinské kapli. Už jako malý kluk jsem si ve škole při vyučování stále něco maloval a nedával příliž pozor co říká učitelka. Toto mi vydrželo dodnes a jelikož již nejsem malý kluk ,tak se mi stále vrací ta věta :"Co se v mládí naučíš ve stáří jako když najdeš"...A tak se podobně jako Picasso stále učím malovat jako dítě ,někdy s menším jindy s větším úspěchem.......E.P.G.