Mám rád jednoduché věci. Nejlépe z jednoho kusu. Mám rád přírodní materiály, kterým stačí dát jen tvar a prohlásit: Od tohoto okamžiku jsi tohle - ozdoba, hrnek, podložka pod nádobí nebo třeba věšák na klíče. Dřeva, hlíny, kameny, listí nebo plody stromů se mění na předměty denní potřeby nebo dekoraci.
I věci jsou nositeli energie. Člověk ji je schopen vložit do čehokoliv pomocí práce i myšlenky, a tím vytvořit z beztvaré materie věc, která dostane jméno. A jméno zavazuje, a tak se hrneček nestane pouhým lapačem prachu, pokud jsme jej již dopředu neodsoudili k doživotní nečinnosti někde ve vitríně prohlášením, že to sice je hrneček, ale pouze pro úschovu dušiček. Mám rád věci, které slouží. Mám rád věci, které jsou praktické a přitom i dobře vypadají. Snažím se takové tvořit, alespoň občas.
Vítejte v mém obchodě!
Dřevo hřeje. Je stvořeno k tomu, aby ho člověk používal - držel v ruce např. jako lžíci, zdobil se s ním, byl jím obklopen ve formě nábytku či obkladů.
Rád pracuji se dřevem, vím co si mohu dovolit, jsem si vědom jeho vlastností a ctím je. Dřevo vždy více dává než bere. Protože práce se dřevem je radost. Anizotropie je vlastnost se kterou se setkáme jen u materiálů stvořených živou přírodou - rostlinné materiály - dřevo, ovoce, zelenina; živočišné materiály - maso. Tyto materie mají vlákna - buňky a jejich tvar je téměř vždy nesymetrický - v jedné ose je výrazně větší - v ose růstu, tedy ve směru růstu. A tím vzniká anizotropie neboli různé vlastnosti v různých směrech. Podélný růst dřeva a tím tvar jeho buněk nám dává kromě odlišených fyzikálních vlastností také estetickou přidanou hodnotu. Různé typy buněk jarního a letního dřeva, jádro, vyzrálé dřevo či běl a dále faktory jako jsou půda, povětrnostní podmínky na stanovišti nám dávají zajímavou texturu a barvu. I když v podmínkách mírného pásma nepřevažují extrémně barevná dřeva, přesto máme mnoho zajímavých dřevin. Z jehličnanů můžeme mluvit o tisu či modřínu, u listnatých dřevin pak zejména jilm, dub, ořešák a peckoviny jako třešeň a švestka mají buď výraznou texturu a nebo je jejich zabarvení přinejmenším zajímavé.
Tohle je doba plastová. Jsme obklopeni ropnými produkty, dokonce se jimi myjeme a mažeme si jimi kůži. Když jdete v obchodě mezi regály, všude kolem vás jsou plastové obaly. Jsme odděleni od přírodních produktů, protože nám řekli že jsou nečisté, že skýtají nebezpečí hniloby, plísní a tím infekce. A tak se obklopujeme plasty, které jsou prý hygienické, antiseptické, čisté. Jsou však z ropy. Makromolekulární sloučeniny vyráběné v chemických továrnách. Příroda nezná takové látky. Je paradox, že spotřební zboží, často tzv. na jedno použití, je z velké většiny vyrobeno z plastů, které se rozkládají stovky let. Nemám rád chemický průmysl a jeho plasty... Chci jít proti proudu.
Do lidské ruky patří teplý, krásný materiál jakým bezesporu je dřevo. Lidským měřítkům je rozhodně bližší i z hlediska trvanlivosti. Staráte-li se o něj přežije vás i vaše vnuky. Pokud ne, rozpadne se v prach za několik let.
Lžíce je ideální předmět i pro vychutnání krásy dřeva neboť na lžíci můžete vidět dřevo z mnoha různých úhlů...