HISTORIA MAGISTRA VITAE

Přemýšlel jsem, jaké slovo použít... Ale ano, jsem blázen. Blázen do historie a všeho, co s ní souvisí. 

Mys Arkona, někdejší náboženské centrum kultu slovanského boha Svantovíta, které nenávratně pohltilo moře.


Naštěstí mám úžasnou ženu, která moje bláznovství toleruje a nemá problém, když jsem s rodinkou schopný jet i stovky kilometrů daleko, jen abych viděl zříceninu hradu, dnes již téměř nepatrné zbytky valů kdysi majestátných hradišť, pohřební mohyly starých Slovanů či megalitickou hrobku. Taková místa mohou být pro spoustu lidí jen hromada sutin, pár nicneříkajících „kopečků“, nebo skupina balvanů. Já se ale na takových místech přenesu do časů dávno minulých a vnímám ducha místa. Představuji si lidi, jejichž životní příběh se na daném místě odehrával a dobu, v jaké žili. Jak asi vypadali? Jak byli oblečení? Co a jak dělali? Jaký byl jejich pohled na svět? 

Jedna ze zdí mojí pracovny.

Moje srdcová záležitost je středověk, hlavně pak ten našeho území, tedy dnešní České republiky. Moje srdce ovšem tíhne i ke starověku a pravěku. Novější epochy už mi přijdou moc „moderní“ a postrádají pro mě část kouzla těch dob o něco více doleva na časové přímce.

Megalitická hrobka (dolmen) lidu kultury nálevkovitých pohárů, cca. 3500 př. n. l.

Postupem času jsem se během let naučil ovládat základy řemesel, bez kterých se lidé často v dějinách neobešli, ať už se jedná o hrnčířství, kovařinu nebo sedlářství. Velmi rád pracuji s přírodními materiály a přistupuji k nim s velkou úctou. Věřím také, že výsledek ruční práce má duši a člověk do každého výrobku dává i kus sebe, čímž mu vdechne ojedinělý charakter a vytvoří věc, která je naprosto unikátní, jediná na světě.

Jsem perfekcionista a snažím se, aby kromě výsledného výrobku byl i pracovní postup co nejvíce historicky přesný. Nezřídka se jedná o časově velmi náročný proces, při kterém ale zapomínám na svět okolo a všechny starosti spojené s dnešní hektickou dobou a jen jsem a dělám, co mě baví, co mě naplňuje, co mi dává smysl a činí mě šťastným.

Je pro mě nesmírnou ctí, že jsem se narodil a žiji v tak krásné zemi s tak bohatou a velkolepou historií. Jsem toho názoru, že v dějinách se skrývají též odpovědi na většinu našich otázek. K našim předkům bychom měli chovat úctu a z jejich konání si brát ponaučení. Nikdy nezapomínat na to, kdo jsme a odkud pocházíme. Věřím, že kdo nezná vlastní historii a není schopný se z ní poučit, ten ji musí prožít znovu. Aneb jak pravil Marcus Tullius Cicero: „Historia magistra vitae.“ - Historie, učitelka života.