Hrnčířství Zimmermann

Povídačky o začátcích zde :)

Moje cesta začala před zrhuba 5-ti lety bez hrnčířského kruhu, kdy jsem vyráběl první „hrnce“, pokud by se to tak dalo nazvat a pálil je v primitivní peci na dřevo, kterou jsem si udělal jen z místní hlíny, ze které jsem vyráběl i keramiku.
Jak to tak bývá, ničemu jsem nerozuměl a tak mě provázelo víc nezdarů než povedených věcí. To se moc nezměnilo ani s nákupem prvního, po domácku vyrobeného kruhu, který jsem dříve koupil za flašku vína.
Nicméně hrnčířína mě oslovila natolik, že jsem byl sto odolávat špatným náladám když něco nevyšlo a spíš se snažit zlepšit a učit.
Posléze jsem se začal učit u mistra hrnčířského řemesla, u kterého jsem se naučil většinu z toho, co znám a umím a vděčím mu za mnohé.

Tak to nějaký čas plynulo a nyní si už hrnčířstvím vydělávám na živobytí a vlastně si tak plním svůj sen.
Způsob práce, který mě zprvu tak uhranul a se kterým jsme začínal, mi zůstal vlastní a já stále pálím v peci na dřevo, teď už v mnohem větší (kterou jsme s mistrem postavili) a stále používám vlastní materiály.
Ať už se jedná o hlíny ze kterých točím - teď už mám dva kruhy, jeden elektrický a druhý kopací, nebo hlíny ze kterých dělám glazury, tzv. šlemovky, nebo např. popel který mám mnoho využití).
Spolupráce s přírodou, s živly a taky snaha o porozumění všech aspektů mého řemesla, jsou pro mě všechno klíčové věci, stejně tak jako vazba na hrnčíře přede mnou. Ať už se jedná o současníky, předky nebo i hrnčíře z doby před Kristem...

Svět hrnčíře je ohromný, tak velký, že jej za celý život neprobádám, ikdybych žil tisíc let.
S tímto smířený, se zaměřuji postupně na ty pro mě nejzajímavější materiály a technologie a použít je takovým způsobem, který vychází ze mě samotného a poznat tak sice méně, ale hlouběji.
Moje keramika je tím nejlepším vyjádřením toho, co mě zajímá a co mě naplňuje. Skrze ni se otevřeně projevuje všechno dobré i špatné a odhaluje mě "nahého".

Zkoumám tak různé matérie, které bych mohl při tvorbě použít. Tak se brouzdám krajem a při procházkách sleduji okolí, což je přinejmenším vždycky příjemná procházka.