Jarka Vopalkova

Kreslení a tvoření mě nepřešlo ani po nástupu do zaměstnání. O víkendech jsem jezdila na jarmarky malovat dětem na obličej či se stánkem se svými kresbami, každou chvíli jsem byla na nějakém výtvarném kurzu. 

V momentě, kdy mě oslovila již několikátá kamarádka s dotazem, proč ještě kreslení neučím, jsem sebrala odvahu a udělala svůj první kurz - pro kamarádky. Chci poděkovat zejména Kristýně S., jejíž obrázek "před a po" mám na vizitkách a která byla mojí poslední potřebnou "kapkou odvahy" potřebnou k tomu, abych v roce 2013 otevřela svůj kurz veřejnosti. 

Tato činnost mne velmi nabíjí. Ráda sleduji, jak si pobaveně prohlížíte, ba i ukazujete kolegům svojí sobotní kresbičku "před", jak postupně začínáte chápat a zjišťujete, jak nechat pravou hemisférou pracovat za Vás, jak si cvičíte techniku.

Nejraději mám moment, kdy v neděli nakreslíte oči, Vaše dílko Vás začíná "sledovat" a Vy se začínáte bát, že si obrázek pokazíte... je to pro mě signál, že se Vám vlastní výtvor líbí. Pohrdavé úsměvy nahrazují udivené pohledy s jiskřičkou radosti nad tím, co jste nakreslili, vidím, jak svůj obrázek nevěřícně pozorujete.

V době kdy jsme měli zakázáno se setkávat vznikla video-verze mého kurzu kreslení pravou mozkovou hemisférou. Dostupná pro všechny, kterým brání aby přijeli za mnou vzdálenost, zdraví nebo cokoliv jiného.

Nepřestává mě to bavit, a baví mě to čím dál víc.