jenomtak

Sedím u počítače, zkouším "rozjet" tyto stránky, myslím na to, že mi v kuchyni na stole vychládá bábovka na zítřejší snídani (zase jsem nestihla nakoupit) a přicházím na to, jek je těžké cokoli o sobě do "éteru" napsat. Pokusím se...

Když jsem začínala před lety s keramikou, sedla si vedle mne známá, vzala si kousek hlíny, trochu ho pomačkala a najednou byl na stole krásný sedící medvěd, zkusila jsem to taky a po hodině lopotné práce mi vznikl krtek na čerstvě zoraném poli. Pomalu jsem objevovala, že v hlíně už ty věci jsou schované, jen je potřeba oddělit přebytečný materiál.

Podobné je to s náhrdelníky. Každý korálek, kamínek, kousek perleti a součástka už mají předem dané místo, jen je potřeba to místo najít.

Do letování jsem se pustila asi tak před dvěmi lety a pohltilo mě. Po několika puchýřích, propálených podložkách a hlavně mnoha pokusech mi začaly pod rukama vznikat poněkud extravagantní šperky. Měla jsem strach, zda vůbec budu mít odvahu je nosit, ale pak mne napadlo "Když ne teď, tak kdy?" a bylo po strachu.

Jako dítě jsem modelovala z barevných plastelín, až se  mi postupně všechny barvy smíchaly a máma mi nechtěla koupit novou, ale zase se z špinavě hnědošedé hroudy daly "sochat" minisošky a figurky. Nyní plastelínu nahradilo Fimo se svými nepřebernými barevnými kombinacemi a možnostmi zpracování.

Už se těším na další techniky, které si mne najdou a na další podoby šperků a předmětů pro radost.

Každý kousek je originál a "jediný" na světě.

Několik věciček jsem rozdala, několik si odnesly náhodné návštěvy. Na otázku: Proč to děláš? odpovídám . Jenom tak. Pro radost.