KARAMEL od Edy

Každý člověk má svůj příběh.

 Každý život se jako lano spřádá z tenkých nití denních událostí a nikdo dnes nemůže říci, kam ho vítr Ducha za dvacet let zavěje. Ve 139. biblickém žalmu král David zpívá svému Bohu: „Tys to byl, kdo v životě mé matky mě utkal.“ A tak jako král Davil nebyl králem od narození, ale trvalo mu 30 let než z něj stal z pastýře ovcí, trvalo i našemu KARAMELU poměrně hodně dlouho, než se ze spáleného cukru stal opravdovým skvostem mezi pochutinami.

 A tak jako Arcikam z Ereboru hora vydala po tisících letech kutání, trvalo neuvěřitelně dlouho, než Eduard vykutal tento klenot z nitra hory svého perfekcionalismu a rozhodl se ukázat ho světu.

Nutno ale ještě dodal, že nemalou, neřkuli zásadní, roli v tom sehrála jeho milovaná manželka Jana, když jednoho podzimního večera roku 2020 pronesla větu: „Tak už to konečně nabídni lidem!“ Samozřejmě, že za ta léta návrh na to, aby byl KARAMEL vhodně zabalem a nabídnut k pozouzení nároku na život i ostatním lidem, zazněl nemálokrát, ale vždy byl Eduardem laxně přijat jen pokřiveným úsměvem a lehkým kývnutím hlavy do strany.

 A tohle bylo slovo, které jako slovo od samotného Boha zaznělo v pravý čas a na pravém místě.

 A od tohoto momentu, po více než dvaceti letech mnohdy úmorného testování, ochutnávání, za stálého míchání, vylévání do kanálu, dalšího zdokonalování a radování se nad vykonaným dílem, uběhlo devadesát dní a první zákaníci si mohli z plzeňských farmářských trhů, odnést svůj klenot domů, jen proto, aby hned druhý víkend spěchali na plzešké náměstí pro další dávku tekuté eufórie, které nebyli sto odolat.

 Nicméně, to jsme přeskočili posledních více než dvacet, kdy Eduard čtrnáct dní před každými Vánocemi vařil tuto pochutinu pro své přátele, kamarády i širokou rodinu. Rok od roku se prosby o vyjímečný vánoční dárek množily a množství vařeného KARAMELU se postupně zvyšovalo. Jeden litr, dva, tři, pět, deset, dvacet, třicet. Začalo to pěti skleničkami od medu a po letech končilo stopadesáti.

 Jak a kdy ale vznikla první sklenice, na to se názory různí. Ničí paměť už není schopna si přesně vybavit, která z nitek života začla přést předivo tradice ručního vaření KARAMELU v historii Eduardovi rodiny. Ale jedno je jisté. KARAMEL tu kdysi nebyl, pak tu byl, teď tu je a dokud Bůh dá - tak bude.

 Kdysi byl KARAMEL jen pro skupinu vyvolených, která byla opravdu úzká. Dnes jste ale v této skupině vyvolených i Vy.  A to chce úsměv!

Eduard