kupztisku

Stručný postup výroby dílu na 3D tiskárně:

1) Představa o výsledném dílu

2) Vytvoření 3D modelu v CAD programu

3) 3D model přeuložený do formátu STL - formát pro všechny typy slicovacích programů

4) Model ve formátu STL nahrajeme do slicovacího programu, kde dále upravíme nastavení tisku

5) Po veškerém nastavení znovu přeuložíme do G-kódu - universální kód pro všechny typy 3D tiskáren

6) G-kód nahrajeme do tiskárny a spustíme tisk

7) Tiskárna si veškeré svoje pohyby řídí na základě G-kódu, který vygeneroval slicovací program

Podrobný popis:

3D model v počítači vzniká na základě představy zákazníka, kdy konstruktér v CAD programu (Inventor, Creo, Catia, Solidworks) vytvoří 3D model dle zadání.

Konstruktér musí při návrhu modelu dbát na to, aby dílec šel na tiskárně vyrobit. 3D tisk má jiné požadavky než konvenční výroba. Jedná se například o jiné požadavky na úkosy, přesnosti otvorů, šikmé plochy apod. Velice častý případ je, že pokud chceme jeden a ten samý dílec obrábět i tisknout, tak na tyto technologie nelze použít ten samý CAD model. Jakmile má konstruktér hotový 3D CAD model, musí ho v CAD programu přeuložit do formátu STL. Tento formát rozdělí veškerý povrch (plochy, zaoblení,...) na trojúhelníky. Důležité je správně nastavit tuto konverzi. Pokud se nastaví se špatnými parametry můžeme ze 3D modelu ztratit některé detaily. 

Proč tento převod z CAD modelu na STL? Protože slicovací programy pracují pouze s tímto formátem.

Jakmile máme díl ve formátu STL, můžeme ho do takového programu vložit (Cura, Prusaslicer, Slic3r...).V tomto programu nastavíme parametry samotného tisku. Jedná se například o rychlost tisku. Procento výplně dílu. Počkat.. Procento výplně? Co to je? Copak díl není celý plný? Může být a nemusí. Pokud hotový výrobek je jen nějaká cedulka, která není nijak namáhaná, tak můžeme nastavit %výplně třeba jen na 20% a šetřit tiskovým materiálem. Slicovací program poté vygeneruje takové dráhy, aby tiskárna vždy tiskla vnější stěny, tak jak jsou na 3D modelu a vnitřek dílu vyplní mřížkou. Hustota této mřížky se generuje právě % výplně. Pokud víme, že výsledný díl bude hodně namáhaný nebo bude třeba dále opracovávat (frézovat, dělat závity apod) tak musíme nastavit větší % výplně - třeba 90 - 100%. Na obrázku po straně vidíte řez naší jmenovky.

Pokud jsme spokojeni s nastavením tisku, tak ve slicovacím programu vygenerujeme G-kód. Program vygeneruje kód, který tiskárna přečte a vyčte z něj všechny informace o pohybech tiskové hlavy. Stejně jako obráběcí stroj použije G-kód pro načtení obráběcích drah-kudy má jet fréza aby se díl obrobil. Tiskárna obdobně určí kudy má jet hlava aby se díl vytisknul. Tento G-kód nahrajeme do tiskárny (většinou přes SD kartu nebo vzdáleně po internetu).

Před samotným zahájením tisku tiskárnu zkalibrujeme, ověříme čistotu tiskové podložky, dostatečné množství tiskového materiálu a další potřebné parametry, které se liší od typu tiskárny a spustíme tisk.

Na začátku tisku tiskárnu kontrolujeme. Musíme ověřit, že se první vrstva správně přichytila na tiskovou podložku. Pokud prvních několik vrstev je v pořádku, tak tiskárnu už v podstatě kontrovat nemusíme a tiskárna díl sama dotiskne. Po ukončení tisku se sama vypne a nám stačí vytisknutý dílec odebrat z tiskové podložky. A máme výtisek hotový.