Lichtenburg

Když jsem zjistil, že pod hromadou nepořádku v dědově dílně je funkční výheň, vyklidil jsem ji a dědeček mně za svého života ukázal základy kovářského řemesla. Pak jsme mu zatloukli kladivy na kovadlinu, spustili ho do země a já si nad dílnu pověsil štítek se znakem Lichtenburků a dal se do díla.

Nože mám ze všeho nejraději. Používám zatím pružinovou ocel, ale pracujeme už i s N690 i se speciálnějšími japonskými ocelemi suminagashi (zejména na kuchyňské nože). Svařili jsme úspěšně svářkový damašek.

V poslední době jsme zdokonalili prosekávání a úspěšně testujeme vlastní sekery. Máme celoocelovou i sekeru železnou s vloženým (a kovářsky svařeným) ostřím z oceli. 

Neustále se učím s kamarádem nové techniky a postupy. Naše cílová meta je wootz, neboli pravý damašek. Ten nás již dlouho fascinuje a okouzluje. Zároveň s kovem se učím i pracovat s kůží, aby mohly nože dostat patřičně kvalitní pouzdra.

Jsem schopen a ochoten vyrobit pro Vás jakýkoliv nůž na přání prakticky z čehokoliv, co seženeme. Kreslit umím, ale pokud máte vlastní design, tak ho vyrobím přesně podle vašeho návrhu.

Jak pravil kanadský platnéř Eric Dube: "Teď to dělám takhle, dokud se to nenaučím lépe."