linea lucis

Vždy jsem ráda tvořila, ale dlouhý čas zůstávaly výrobky pouze jako dary pro rodinu a kamarády. Faktem je, že prodávat své výrobky je pro uměleckou duši otázka sebevědomí, které nebývá vždy suverénní.  Jakmile ale něco tvořím, je to jako bych to dělala sama pro sebe, s maximální péčí a vždy s nespokojeným perfekcionismem. Proto jsem s postupujícím časem překonala představu, že je stále potřeba ještě něco zlepšit a rozhodla se konečně prodávat!

Mám slabost pro drhání - macramé, které se od dob mého dětství stalo výrazně populárnější. Díky tomu jsou dnes k dostání tak nádherné materiály, o kterých jsem si dříve mohla nechat jenom zdát. Práce s nimi je velká radost a díky tomu jsem se k drhání postupně vrátila.

Mou největší vášní je ale malba obrazů, což jsem i studovala na střední škole. Dnes je to již "pouhý" koníček, takže si užívám svobodu malovat to, co mě skutečně nejvíc baví, a to jsou krajiny nebo abstrakce, které z krajin vycházejí. Jedná se hlavně o krajinu Nového Zélandu, kde jsem měla možnost strávit téměř rok života. Tamější krajina je pro malíře krajin naprostým rájem a nevyčerpatelnou inspirací, a vlastně díky ní jsem starou vášeň opět oživila. Malba obrazů je pro mě niternou záležitostí a přestože mám sklep tak trochu nacpaný obrazy, je pro mě každý velmi výjimečný, a já se s nimi budu loučit s poněkud těžkým srdcem. Obrazy však mají sloužit pro potěšení, mají být exponovány a prohlíženy, ne uloženy někde v bublinkové fólii. Proto je chci postupně poslat do světa a budu ráda, když najdou nové majitele, kterým budou dělat radost.