lucie.zolta

Mé dřevěné panenky jsou zcela EKO, BIO a KidFriendly. Jsou vhodné i pro nejmenší děti, které si je můžou dle libosti ožužlávat. Žádné lepidla, žádná povrchová úprava, žádne barvy, prostě nic nebezpečného. Jen ovocné dřevo (hruška, třešeň). Obličej a ruce jsou do dřeva vypáleny, takže ani zde nebylo použito barev. Panenky jsou nerozbitné (pokud se do nich nepustíte sekerou :)).

Kdybych měla tyhle panenky před rokem, určitě bych je dala malé místo pestrobarevných gumových žužlátek, ke kterým mám velkou nedůvěru. Teď když je malá o něco větší si je začíná oblíkat. Jelikož panenky nemají žádné zbytečné údy, je oblíkání tak jednoduché jak jen může být. Stejně jednoduhé jako je oblíct panenku, je i něco na ní ušít...

Prostě krásná rostoucí hračka, která má duši. A rovněž vkusná dekorace.

Panenky nejsou strojově dokonalé. Sem tam jsou kousek uštípnute, jinde rýha po nástroji. Ale nemyslím si, že jim to ubírá na kráse, spíš naopak. Proto jen tak aby bylo hraní s nima bezpečné a jinak přiznám svou ruku.

Jak přišly panenky na svět

Žila byla jedna houština v Ostravě. Kdysi to prý býval hruškový sad, ale to bylo hodně, hóódně dávno. Pokroucené hrušky tu marně bojovaly o kousek světla s planými třešněmi, břízami a jinou náletovou dřevinou. Na krok nešlo vstoupit do této neproniknutelné džungle. A tak jsme se jí začli krůček po krůčku prosekávat.

Staré hrušky už aspoň půl století neplodily a vypadaly bídně, přebídně. Když šla dolů první, bylo to překvapení. Dřevo uvnitř bylo v pořádku. Ale dala bych ruku do ohně, že bude uvnitř hnilé. Jenže nebylo. A tak jsem začala hledat pro toto krásné dřevo hledat využití. Do pece by jej byla vážně škoda!

První myšlenka byly dřevěné misky. Ale na to třeba soustruh. A tak se mi doma objevil soustruh od tchána. Na misky sice vhodný nebyl, ale začaly mi z něj lézt dřevěné panenky. První šla dcerce k narozenínám, ale bylo ji smutno. Tak přišla kamarádka. A jelikož to mámu fakt chytlo, za chvilu byla plná celá polička.