Jsme dva mladí lidé zamilovaní do života.
Máme čtyři děti, psa, pět koček, dvě želvy, spoustu nápadů a radost z tvoření.
Lucie se věnuje šití a vyšívání a Jan zase pracuje se dřevem, kameny, bambusem a kovem.
"A co znamená pracovat s láskou?
Utkat oděv z nití vytažených ze svého srdce, jako kdyby měla tento šat nosit vámi milovaná bytost.
Postavit dům s upřímným zanícením, jako by ho měla obývat vámi milovaná bytost.
Zasít semínka s něžností a sklízet úrodu s radostí, jako kdyby její plody měla jíst vámi milovaná bytost.
Obdařit všechny věci, které tvoříte, dechem svého vlastního ducha
a uvědomit si, že všichni požehnaní zesnulí stojí blízko vás a dívají se.
Často jsem slýchal, jak říkáte, jako by jste mluvili ze snu, "Ten, kdo vytesává z mramoru a nachází tvar své duše v kameni, je vznešenější než ten, kdo zorává půdu.
A ten, kdo chytá duhu, aby ji přenesl na látku, jež se bude líbit lidem, je lepší než ten, kdo vyrábí sandály pro naše nohy."
Ale já říkám, nikoliv ze sna, ale při plném vědomí pravého poledne, že vítr nepromlouvá jemněji k obřím dubům nežli k těm nejmenším stéblům trávy.
A velký je ten, kdo promění hlas větru v píseň, jež je prosycena jeho vlastní láskou.
Práce je láska, která je vidět."
Chalíl Džibrán