Mája Rokoska

Magdaléna 

Já především kreslím. Vystudovala jsem střední grafickou školu, kde jsme se věnovali grafice v její pravé původní podobě, né příliš dnešní - přiznávám, že praktičtější, ale mě vzdálenější - počítačové. Tvořili jsme suché jehly, lepty, mezzotinty, linoryty atd.

Grafiku mám hrozně ráda, jelikož se vyjadřuji raději liniemi nežli barevnými plochami, jak je tomu v malbě. Trochu grafiky jsem si užila i na vysoké škole pedagogické v oboru výtvarné výchovy. Teď mi ještě zbývá napsat diplomovou práci, ale jinak je ze mne už paní učitelka a tak nemám příliš času na dlouhé rytí a následné pobývání u satinýrky v grafické dílně. Ale bez kreslení nemohu být. A tak ve svých volných chvílích kreslím čímkoli prakticky po čemkoliv, tedy zejména na látky - tašky, sáčky, penály..., porcelán - hrnečky a talíře, ale samozřejmě i na papír - různé bločky, sešity.

Tématem mých kreseb bývá většinou příroda, jak fauna, tak i flora. Velkou slabost mám prohlodavce, kteří jsou další důležitou součástí mého života a i když se na mých kresbách někdy objeví v trochu morbidním kontextu, rozhodně to neni způsobeno neláskou k těmto tvorům. Spíše jde o jakési zkoumání, proč ta natolik roztomilá zvířátka a vskutku obdivuhodná, budí v mnoha lidech odpor a bývají doslova vyhlazována. My lidé jsme objevitelé či vynálezci různých zázraků, některých děsivých, jako je jed na krysy a jiných úžasných (a však stále predátorských) jako je husa se zelím a knedlíky. Já  osobně tomu druhému tleskám a veřejně zde přiznávám, že jsem všežravec a nehodlám se toho vzdát, avšak musím se s tím vyrovnat. A jak to lze udělati lépe než tvorbou s trochou černého humoru a přijetím světa takového jaký je?

Anna

Do svých šperků vkládá svoji svobodnou mysl i obdivuhodné umění žít, ve smyslu žít každý den nejlépe jak to jde. Dalo by se říci, že inspirací je pro ni každý obyčejný den, ale mluvíme o mladé holce, která se klidně vydá s batohem na zádech do rumuských hor, aby zde poznala lidi z celého světa a něco se od nich naučila (mimo jiné se zde přiučila i u originálních tvůrců šperků), s partou kamarádů stráví několik dní jen tak na italských pláží, kde každou noc usíná za zvuků moře a probouzí se, když se z něj ráno začíná nořit slunce. Bere lidi i životní situace takové jaké jsou, nechodí vyšlapanými cestami, nepřebírá předsudky, dívá se otevřenýma očima a poznává svět takový jaký je. I proto si zvolila studium romistiky a tak také nezřídka kdy vyráží do romských osad, kde se již plynně domluví romsky. Kromě výtvarné tvorby se vyjadřuje také tancem, zejména flamencem.

Věřím, že z Aničiných šperků do vás přejde část té nezkrotné energie a radosti ze života a že každý den, který vás budou zdobit se stane malým svátkem.