Mamon & Leskot

Potkaly se v odkvétajícím jabloňovém sadu na jednom z konců jejich tehdy známého světa. Seděly mlčky v trávě a poslouchaly bzukot včel a pestřenek. Znaly se od nepaměti.
"Už mě nebaví pořád jenom drtit, krájet, rozebírat a hodnotit..." řekla Druhá. "... přicházím o duši."
"Tak to nedělej." odpověděla bezmyšlenkovitě První, zatímco loupala hrášek.
Druhá po ní hodila vražedným pohledem a nakousnutou ředkvičkou. První se začala smát.
"Přicházet o duši je blbý, zvlášť když jí má člověk už tak dost málo" a hodila nakousnutou ředkvičku zpátky. "Víš co? Dělej s něčím, co už duši má. Pracuj s kameny, kovem, dřevem... Už od dětství tě bavilo nacházet v potoce drahokamy a pak se skrze ně dívat do slunce. Proč bys to nemohla dělat i dospělá?"
Dlouho pak seděly zase mlčky. Znaly obsah celého rozhovoru dopředu. Svěží vítr jim shazoval okvětní plátky do vlasů.
Nakonec vstaly a šly spolu dolů k potoku.