Marek Hofman

Zhruba do svých pěti let jsem se zabýval různými formami současného umění, jako je land-art, happening či konceptuální tvorba, avšak záhy jsem objevil mohutnost tadičních technik a zjistil, že mi tyto umožňují neskonale větší svobodu výrazu. Kreslil jsem tedy tužkou a pastelkami, avšak žádný nástroj neodolal tlaku mé ruky a skončil rozlámaný na špačky. Až paní Černá z bránické lidušky mi dala do ruky rydlo a někde nahoře bylo rozhodnuto: budu rytcem a řezcem.

Mezitím mne však čekala nejtěžší životní zkouška – projít mašinérií školství, což tu musím dopodrobna vypsat, neboť dosažené tituly a medaile jsou základ všech životopisů. Gymnázium jsem dokončil na United World College v Itálii. Za hlavní dvě zkušenosti z této školy považuji naučení se jazykům (hovořím plynně anglicky, italsky a slušně německy) a zjištění, že mé představy o vzdělávání příliš nepasují do systému, v němž žáci dravě soutěží o uznání a přízeň učitelských autorit .

Posléze jsem strávil rok na Akademie für Design Bozen (Bolzano) a roku 2001 jsem zahájil studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslově, nejprve v ateliéru animovaného filmu pod vedením Jiřího Barty a posléz na ateliéru písma a typografie pod vedením Františka Štorma. Zde jsem se přiučil něčemu ze souvisejících oborů, paralelně jsem však neustále pracoval na vlastních grafických dílech; považuji se tedy spíše za samouka.

Za oněch dávných časů byl na Umprumce v módě hon za pokrokem. Klíčem k úspěchu byla originalita, avšak v poněkud pokrouceném významu. Důležité bylo objevovat a vynalézat, pracovat nově, nápaditě a vtipně, na nikoho nenavazovat, nikomu se nepodobat a hlavně předhánět dobu s využitím jejích technických vymožeností. Další důležitou metou pak byla profesionalita. Bylo zřejmé, že sleduji jiné cíle, což zavdalo podnět k mnoha neshodám, nicméně školu jsem úspěšně dokončil.

Od té doby se již zcela zabývám prací na tématech, která považuji za důležitá. Snažím se stopovat hodnoty, které současný virtuální a umělohmotný svět zatlačuje do pozadí. V grafikách se snažím dopátrat skutečné, skryté podstaty světa, jsou výrazem mých noetických tužeb a pochybností, v životě pak svědky extatické radosti i pocitů beznaděje. Jejich souvislostí i různorodostí si vytvářím jakousi duchovní mapu světa, která, jak nemohu leč pokorně doufat, by svou trvanlivostí mohla alespoň o něco přežít mou chatrnou tělesnou schránku. Stylově nejsem účastníkem žádného proudu či skupiny, ani přímo nenavazuji na tvorbu svých předchůdců, avšak velice se obdivuji například pracím G. F.Händela, J. S. Bacha, W. A. Mozarta, K. H. Máchy, A. Dürera, Michelangela či bezejmenných středověkých mistrů (přičemž uvádím jen několik málo příkladů) a je jisté, že mne díla těchto borců ovlivnila.

Používám ručních technik, nejraději dřevořezu, dřevorytu, tisku z koláže a knihtisku z písem, která si sám ryju do olova. Knihy a grafické cykly tisknu v minimálním nákladu, neboť více než zbohatnutí mne láká úspora času pro další práci.