Markéta Lustigová

Abych se Vám trochu představila, alespoň stručně.

Jmenuji se Markéta Lustigová, třicítka mi dýchá za krk a abych se přiznala nikdy jsem pořádně nedospěla.

Jsem velký volnomyšlenák a bohém, což je fajn! Pro vás. Pro vaše okolí už je to trochu náročnější.

Tvorba mě lákala odjakživa, ale nejvíce jsem se věnovala především tvůrčímu psaní. U psaní je ale problém, aby vůbec něco vzniklo - aspoň v mém případě - že musím mít naprostý klid a soukromí. Což za prvé - ne vždy jde a za druhé... No chtěla jsem u tvorby poslouchat hudbu, odreagovat, bavit se! Někde vzadu, v temných zákoutích hlavy, mi pošeptával tenký ostýchavý hlásek. Nesmělá touha vzít do ruky štětec a malovat. 

Bála jsem se, že nejsem dobrá, nemám talent, neumim nakreslit ani kolečko a malovala si jen tak potají, pro sebe...

Po škole jsem paradoxně propadla touze po pořádném učení se tvůrčímu řemeslu. Nastoupila na kurzy tvůrčího psaní u Markéty Dočekalové a Reného Nekudy, chytla se do pavučin krásy divadla a prken, co znamenají svět díky divadlu Procity a Neklid ... a taky! přihlásila se na svůj první začátečnický kurz malby.

Od té doby jsem nesmírně vděčná sama sobě, že jsem tento první krok učinila!

V současné době pravidelně navštěvuji ateliér Michaely Petrů, která je mi velkou oporou a skvělou učitelkou v mé vlastní praxi.

Protože umění je řemeslo, jako každé jiné.

Sama na sobě jsem hodněkrát vyzkoušela, že v životě je dobré riskovat. Vystoupit ze své pohodlné zóny a jednat. Ne vždy to dopadne úplně podle plánu, ale dokud to nezkusíme, nikdy nezjistíme, co je na druhé straně té vysoké zdi.