Mozaiky z Moravského krasu

Mé jméno je Dana Nováková a od roku 2007 žiji se svou rodinou ve Vilémovicích u Macochy. 

Mozaika pro mě představuje fascinující spojení destrukce a konstrukce. Spojení hravosti, fantazie a odvahy nechat se vést motivem, který člověku vzniká pod rukama. Svou první mozaiku jsem dokončila těsně před narozením našeho syna Matouše, necelý rok po nastěhování do Vilémovic. Byla v mnohém nedokonalá, ale i to stačilo, abych jí propadla. Prostřednictvím svých mozaik, ale také prostřednictvím mozaikových kurzů, které pořádám, bych vám ráda kousek toho kouzla předala.

Má cesta k mozaice vedla oklikou. Nechtěla jsem z Vilémovic jezdit daleko za prací a tak jsme s mým mužem Milošem vsadili na lokální kartu. On, co by tesař, neměl o zakázky nouzi a já v té době fungovala jako projektová manažerka v neziskových organizacích. Mojí doménou byly projekty zaměřené na ochranu životního prostředí, ale i projekty kulturní a osvětové. Díky jednomu z nich vznikla například interaktivní naučná stezka v okolí Jedovnických rybníků o zaniklých středověkých osadách na Drahanské vrchovině. Když se nám narodil syn Matouš, otevřeli jsme u nás půjčovnu koloběžek. Fungovala dlouhých sedm let. Vyzkoušela jsem si i pozici tesařského helfra, kdy jsem pomáhala svému muži na střechách a při montážích střešních oken. A tak nějak mezi tím, v časových skulinách, začaly vznikat první mozaikové realizace. Další na sebe nedaly dlouho čekat. Navíc jsem začala experimentovat s materiály, především s podkladem. Mám ráda myšlenku znovu využívaní starých věcí. Začaly vznikat první mozaikové stoly, třeba ze starých šicích strojů nebo, nyní samostatná edice multifunkčních stolků-škrabadel z elektrikářských cívek.

Mou hlavní inspirací v mozaikách je příroda. A není to jen klišé. Příroda a možnost přítomnosti v ní pro mě představuje základní nutnost, díky které čerpám a nacházím klid, nadhled a samozřejmě nepřebernou škálu námětů. A pak je tu ještě ornitologie, koníček, vášeň, která se nezadržitelně vkrádá do mých mozaik.