Mzee

První podmalbu jsem koupil v rožnovském skanzenu. Vzpomínám si, že jsem ji potom musel celý týden nosit na zádech v batohu. Každý večer, poté co Jiřík na koni opatrně ozdobil větev stromu nad spacákem, jsem se strachoval, že doma vybalím prázdný rámeček a hromádku pestrobarevných střepů.

Lidových obrázků postupně přibývalo. Bylo jen otázkou času, kdy seberu dostatek kuráže, aby levný štětec v mé dlani přijal výzvu hladké plochy čirého skla. Snad za to může vrozená porucha barvocitu, ale kam paměť sahá, měl jsem slabost pro používání jednoduchých, sytých barev. Tedy kromě fotografií, v jejich případě dávám přednost jemným pastelům, nebo ještě lépe – kontrastní černé a bílé. Vedle výraznosti používaných barev, spojené s určitou redukcí barevné škály, mě na podmalbách láká jejich až naivistická plošnost. Nechal jsem se oslovit hravostí bohatých květinových dekorů i odvahou ve zdobení ornamentálními prvky.

Rád Vám udělám radost zasláním vybraného obrázku. Naše krásná země může být hrdá na rozvíjení historické tradice lidové malby na rubovou stranu skla. Nebylo snad domácnosti, kde by ochránce každodenního života a prosperity rodiny chyběl, záruka zdaru a společného štěstí.