nezapomnenka

Vítám všechny bytosti. Kéž jsou šťastny.
Ráda tvořím náramky z louky a mám radost, když máte radost.
✨  Nechť je každý den jako korálek.


Mé kořeny se plazí ke Kořenovu, jablečnému sadu v Jablonci a paloučku pokrytém smrži ve Smržovce. Dětství mám spojeno s Jizerskými horami a naší malebnou, vlhkou, polorozpadlou chatou, kde jsme trávili všechen volný čas. S bratrem a sestřenicemi nám nechyběla rozmanitá studnice (ne ta Černá) nápadů. Mezi nejoblíbenější lumpárny patřilo vyvolání infarktových stavů rodičů v podobě skákání ze střechy do sněhové peřiny, přespávání v iglú, narafičení knoflíků, kterých se maminka štítí (ano, koumpounofobie existuje), lepení pomněnek na oblečení, tančení indiánských tanců u ohně na Fešáky, budování bubáků v mačkárně, chytání žab a pavouků ve velikosti Oduly (z dnešního pohledu zarputilé ochránkyně jsem ráda, že žádný tvor nepřišel k úhoně, až na ty rodiče, samozřejmě)…, ale především brouzdání v ledovém potůčku, který přes náš pozemek proudil. Kromě míchání lektvarů a stavění hrází nabízel poklady - v písku ukryté korálky a sklíčka. A protože má mamá má nejzlatější ručičky (po mamince), vedla nás ke tvoření všeho možného. České korálky k Jizerkám patří a patří i ke mně. Nezapomněla jsem. #nezapomnenka

Máte také nějaké hezké vzpomínky na dětství, které nosíte dodnes?