Obrazy duhy Tereza Turková

OBRAZY DUHY 

TEREZA TURKOVÁ

Mám ráda ten jiný svět, kam mě bere štětec, když se ho dotknu. Svět něžný a světlý, místo bez času a spěchu, tam mám prostor pro své vyjádření… Tam nacházím to nejhlubší, tam to nejhlubší skrze mě promlouvá…

Jmenuji se Tereza a vítám vás v mé galerii. Miluji tvorbu, vše co je kreativní a ráda se s vámi o mé umění podělím. Jsem člověk zvídavý a zajímá mě svět čaker a energií a vše, co mi pomáhá pracovat sama na sobě. To je to nejdůležitější a nejtvořivější umění, skrze které pak vzniká vše ostatní.

Pomocí světla a lásky, kterou jsem v sobě nalezla, tvořím obrazy, do kterých se snažím vkládat nejen kus sebe, ale také dobrou náladu a léčivou energii, která vyživuje naší duši. Jsem přesvědčená, že když se k malování nebo jiné tvůrčí činnosti přistupuje s úctou a správným záměrem, je pak dílo tvůrce nabité vlnou pozitivní energie, která dá každému člověku přesně to, co potřebuje. Majitel si nehledá obraz, naopak, obraz si sám svou vibrací přitáhne svého majitele.

Čistota…láska…sebepřijetí… Mé srdce bije pro pocit naprosté svobody, kterou mi přináší život. Stačí odhodit to břímě, které si uvnitř sebe nosíme, vrstvy a vrstvy cynismu, odsuzování a iluzí, ve kterých jsme se naučili pohodlně žít. A někde hluboko v nás, v našem středu, tam pod těmi vrstvami a temnotou, žije maličké světýlko. Říkám mu Pravda. Každý člověk, každá duše, každá bytost, nosí své malé světýlko, každý se rodí v Pravdě.  A bytosti Světla, které nás učí dokonalé Lásce, mi pomohli najít cestu k tomuto malému světýlku. Když se tak stalo, nic už nebylo jako dřív…

Naše pozornost je mocný nástroj, o kterém se málo ví, že je tak mocný. Lidi se svou pozorností neumějí moc zacházet. Kéž by tušili, že nemusí opravdu nic dělat, aby se stali šťastnějšími a také, že nemusejí nikam chodit, aby poznali ráj, nýbrž ráj není místo, ale stav mysli… Svou pozornost věnuji své pravdě, svému srdci a ve chvíli, kdy jsem to udělala, světlo začalo růst, expandovalo, šířilo se, už to nebylo to malé světýlko, schované pod těmi vrstvami a vzorci chování, teď je z něj světlo, které mi nabízí vše, co potřebuji, které mě naplnilo láskou a připomenulo mi, že život, který máme, je dar a vše kolem nás zasluhuje obdiv. Nechci říkat Bůh, ani stvořitel nebo jiný pojem, ale cítím, že NĚKDO nás opravdu bezpodmínečně miluje, možná sám život, a nyní je na čase, abychom začali tu lásku opětovat. Stačí začít tím, že dáme lásku sami sobě… Až toto všichni udělají, hodně se vyřeší samo, lidé přesměrují svou pozornost k sobě, do nitra a vše se začne uzdravovat… My lidé, naše srdce, naše krásná planeta. Cítím obrovský dluh vůči planetě Zemi.  Planeta Zem, matka Země, pachamama…