Okolopupku

Moje babička vždycky říkala, že se celý život točí kolem našeho pupku. Od rána až do večera. Od večera do rána. Nad hrnci a pokličkami pak prováděla ve svém naškrobeném kuchařském kostýmu ta nejúžasnější kouzla, měnila vodu ve víno a s jídlem nám servírovala svou lásku: každému stejnou měrou, pěkně vrchovatou naběračku. Talíře zářily na kostkovaném prostírání, tu a tam se na něm usídlil flíček z rajské či svíčkové – a jelikož dětská fantazie nezná hranice – vybafla na nás barevná zvířátka - hele, ptáček vzhůru nohama! Žirafa v holínkách! Panáčkující pejsek! Smích, procházející přes naše čerstvě vypadlé jedničky, přehlušil až hlas naší milované: „To se vypere. Tak co si dáme zítra?“

Při malování si na naše společné gurmánské chvíle často vzpomenu a lovím z paměti všechny ty krásné příšerky, které jsme si s dětmi vytvořily, aby nám bylo při jídle vesele. Kdo ví, třeba mezi mým zvěřincem objevíte nějaký kus, který rozveselí právě vás… Udělalo by mi to velkou radost.